Pane, pojďme si hrát....

Sázka XVIII - I’ve Got A Plan This Time

19. května 2008 v 20:49 |  Sázka
Zase jednou jsme oba dva mlčeli během toho, když jsem vezl Gerard zpět domů. Moje myšlenky se nekoordinovaně zamotávaly sami do sebe, že jsem vlastně už vůbec nevěděl, o čem vlastně přemýšlím a tak jsem se prostě pokoušel soustředit na provoz.

Pak už jsme někdy přijeli k jeho domu. Zaparkoval jsem před vchodem a vypl motor.
,,No..tak jsme tady.'', zamumlal jsem bez toho, že bych se na Gerarda podíval. Nějak jsem to prostě nemohl udělat a zatraceně, nevěděl jsem, proč.
,,Jo…dobrý. Ehm…Franku?'' Gerard se na mě otočil tak, že jsem jeho pohled na mě skoro cítil. Sakra. Teď se na něj musim podívat, pokud se nechci reprezentovat jako idiot. Nervózně jsem otočil hlavu tak, že jsem se na něj zpříma díval. Během okamžiku zmizeli všechny myšlenky z mé hlavy, a byl jsem schopen myslet jen na to, jak krásně ty oči vypadaly. Proč taky nemám tak krásný oči?
Moment. To už jsem se kompletně zbláznil?? Samozřejmě že mám hezký oči. Minimálně. Aspoň jsem se pokoušel si to namluvit. Ale moc se mi to nedařilo. Měl jsem pocit, že na Gerardovi oči prostě nic nemá.
,,Díky. Vážně.'', vytrhl mě v tu chvíli Gerardův hlas, který sem měl skoro stejně rád jako jeho oči, zpět do reality.
Málem jsem sebou cuknul, ale těsně jsem to zvládnul tomu zabránit a kývnul jsem. Lehce jsem se usmál. Vážně mě potěšilo, že poděkoval. Ale kurva, proč z toho mám radost? Měl bych mít radost, kdyby mi konečně nabídnul svou prdel, abych mohl vyhrát sázku.
,,To je v pohodě. To bylo přece samozřejmí.'', slyšel jsem říkat sám sebe, jako kdyby mi můj hlas už nepatřil.
Gerard se na mě podíval takovým velmi zvláštním pohledem, než vystoupil z auta. ,,Nojo…tak…teda'' Zasekl se, jako kdyby hledal správná slova, která by se teď nejvíc hodila. ,,Tak já půjdu dovnitř.'', dopověděl své myšlenky.
Ještě se mi podařilo kývnout, než za sebou zabouchnul dveře auta a šel k domu, ve kterém bydlel.
Načapal jsem se, jak jsem za ním zíral a snažil se, každý detail jeho zad - kompletně, jako záda nohy atd., nejen jeho zadku - si napsat do paměti. Ale když jsem si to uvědomil, rychle jsem odvrátil pohled. Todle se mi vážně nesmí stát. S povzdechem jsem nastartoval motor, vyparkoval a jel domů.
Myslím, že to bylo vážně poprvé, co jsme se s gerardem rozešli v míru.
Uplně v myšlenkách jsem zaparkoval auto před domem a šoural k mému bytu. To zrovna…to bylo tak…zvláštní. Bez nějakého zlého konfliktu. To na začátku se nedá počítat. A já…byl jsem upřímný. Vážně jsem měl pocit, že jsem byl poprvé upřímný a milí vůči někomu (mimo Louise, u toho bylo pár chvil když jsem na něj byl hodnej.
Stále v myšlenkách jsem si hrábnul do kapsy a hledal klíče. Až když jsem je nemohl najít, probudil jsem se z tranzu a prohledával i druhou kapsu. Zmatený, že jsem nemohl najít žádný klíče, jsem se otočil jednou kolem mé vlastní osy. Nespadly mi, že?
Najednou jsem si vzpomněl. Louis mě předtim vlastně vyhodil. Mohl jsem jen doufat, že tam ještě furt byl a že by mi otevřel dveře. Moje vlastní dveře od bytu! To by si člověk měl představit! On mě vážně vyhodil z mého vlastního bytu. S povzdechem jsem zazvonil.
Chvilku to trvalo, než jsem uslyšel nějaké šouraní kroků a Louis mi otevřel dveře. Když mě poznal, okamžitě se mu na tváři roztáhl obrovský úsměv.
,,Frankie! Jak to proběhlo? Čekej, nic neříkej.'' Zkrabatil čelo a prohlížel si mě odshora až dolů. Nejistě jsem se kroutil pod jeho pohledem. Měl jsem pocit, jako by mě chtěl rentgenovat.
,,Můžu jít dovnitř?'', zeptal jsem se trochu nepříjemně.
,,Oh, jasně.'' Louis rychle poodstoupil do strany, ale stále se na mě nepřestával dívat. ,,Takže, soudě už podle toho, že si byl pryč skoro 4 hodiny, myslím tedy, že to bylo celkem dobrý.'', zakřenil se na mě.
Něco neidentifikovatelného jsem zamumlal a odkopl moje boty do rohu.
,,No tak, nebudu z tebe každý slovo tahat!'' Louis kolem mě netrpělivě poskakoval jako malý dítě, který čekalo na sví lízátko.
Šel jsem, ignoroval jsem mého nejlepšího kámoš, do pokoje a padnul jsem na pohovku. Na pohovku, na který jsem ležel přitulený na Gerarda. Jestli to tady po něm ještě vonělo? Aspoň trošku? Nebyl jsem si jistý, jak přesně voněl, ale že dobře, to jsem věděl.
,,Aww…bylo to velmi dobrý. Máš uplně zasněný výraz.'' Louis se na mě teď koukal tak, jako kdyby našel zrovna to nejsladší koťátko, který kdy viděl.
,,to není pravda.'', odpověděl jsem ztrapněně, že mě načapal zrovna při takových myšlenkách, a nasadil takový celkem nepříjemný výraz, ovšem se mi to moc nedařilo.
,,No tak, řikej. Co jste tak dlouho dělali?'' mektal Lousi netrpělivě dál. On byl v tom ohledu vážně horší než každá drbna.
Zase jsem povzdechnul a pořádně jsem se nadech. Vylíčil jsem zkráceně Louisovi, co se stalo. Když jsem mu vyprávěl o Gerardově matce, byl šokován, ale když pak slyšel, že se mnou Gerard byl na kafi, radostí zatleskal. Nadšeně vyskočil a málem mě umačkal, když mě najednou objal. Vyděšeně jsem sebou cuknul.
,,Vážně Frankie, málem jsem se vzdal naděje, ale i když to s tim Gerardem nic nebude, tak aspoň budeš vědět, že umíš být i hodnej.''
Šokovaně jsem se na Louise díval. ,,Ty si myslíš…vážně si myslíš, že nemám šanci?'', zeptal sem se skoro zděšeně.
Přeci jen to mělo pozitivní následky, a to takové, že se mě pustil.
,,Teda…'' Louis chvilku mlčel aby nad tím přemýšlel, a pak se s povzdechem svalil vedle mě. ,,víš, Frankie, neber si to osobně, a třeba se mýlím, ale…mělo jistý důvod, proč se m se s tebou vsadil. Jsem si jistý, že se od tebe nenechá ošukat.''
,,Ale dyť já ho nechci ošukat!''
Během okamžiku bylo ticho. Louis se na mě díval, jako kdyby mi narostlo minimálně pět rohů. Se zhruba stejným pohledem sem na něj zíral zpět. To sem teď jako vážně řekl? Jako myslím…tak opravdu? Asi ano. Louisův pohled mi to potvrdil.
,,Ty…ho…nechceš…šukat? Ty…nechceš??'' Louis mluvil tónem, který zněl tak, jako kdyby mi předhazoval že sem někoho zavraždil.
,,Ehm…já myslím…jako chci, ale…'' Sakra. Zrovna jsem řekl, že sem nechtěl. To snad nemůže bejt pravda!
,,Ty to myslíš vážně,'' oznámil Louis. A zněl celkem překvapeně. ,,Ty…ty seš vážně v tom, aby ses zamiloval do Gerarda Waye, zrovna do toho týpka, kterej je nejspíš zatraceně imunní proti lidem stejného pohlaví.''
Sklonil jsem hlavu. Co jsem k tomu taky měl říct? Když mě Gerard tak často odmítnul? Louis měl pravdu. Vždycky byl realista. Prostě to musel vědět. A jen protože se mnou Gerard pil kafe a protože se se mnou normálně bavil neznamená, že se mu na mě - i ta nejmenší maličkost - líbila. Jak sem vůbec přišel na ten hloupý nápad?
Přesněji řečeno jsem na ten nápad nepřišel. Vážně jsem o tom nepřemýšlel. Prostě sem bral jako samozřejmé, že sem se líbil všem. Zatraceně, a zrovna poprvé a taky naposled, když mi na tom záleželo, to tak nebylo. Nebo byl přesně to ten důvod mého zvláštního chování?
Nevěděl jsem to.
V další chvíli sem si zase vzpomněl na tu sázku. Došlo mi, že už jsem nebyl tak nažhavenej na to ji vyhrát. A kdyby, tak jen, jen…jo, proč vlastně? A chtěl jsem o tom vůbec přemýšlet?
,,Frankie…je mi to líto. Věř mi, nechci tě ranit, ale…vážně si nejsem jistý, jestli u Gerarda máš velkou šanci.''
¨Ještě pořád se mi nepodařil ose na něj podívat. Díky tomu, že mi to řek prostě do očí, získala celá ta situace nepříjemné, realistické rysy. Ne že by je předtím neměla, ale teď…
,,Hey, pojď sem.'' Louis mě zase přitáhl k sobě a natisknul na sebe. ,,Třeba se mýlím. Vždycky se dějí věci, který člověk nemůže předvídat, ani já.''
Kdyby ta situace byla jiná, měl bych k tomu komentář. Ale tadle situace nebyla jiná. Nebyla vůbec normální.
,,A když budeš mít hodně štěstí, kdo ví? Třeba musíš Gerarda o sobě jen přesvědčit.'', pokračoval můj nejlepší kamarád a uklidňovajíce na mě mluvil.
Tadle věta byla moje záchrana. Myslím, že když měl Louis pravdu a já musel Gerardovi dát jen trochu času? Pro to bych i klidně riskoval, že bych prohrál sázku. Ale necelá dva tejdny mi ještě zbývaly.
Teď sem musel mít nějaký geniální nápad, něco, při čemž bych si byl jistý, že by se to Gerardovi líbilo.
Přemýšlel jsem a pak jsem došel k názoru, že to nemůže být něco uplně jasného, že by měl hned podezření, že ho chci hned dostat do postele.
Přičemž sem to teď ,prostě' nechtěl.
Trošku jsem se od Louse odtáhnul, chvilku sem přemýšlel a pak sem se lehce usmál.
,,Lousi-zlatíčko, mám nápad.'' Mezitím už křeníce jsem vyskočil z pohovky a začal jsem hledat mé peníze. ,A vážně dobrej. Ale předtím musím jít nakoupit. A potřebuju tvou pomoc.'' Našel sem moje peníze na křesle, otočil jsem se zpět k němu a křenil se na něj.
Skepticky se na mě díval.
,,A s tím ti mám pomoct? Mysli na to, že máme stále tu sázku, a vlastně jsem neměl v plánu, ti pomáhat při výhře.'', připomněl mi Louis, ale viděl jsem na něm, že to tak nemyslel. Přeci jen jsem byl přes všechny moje vlastnosti jeho nejlepší kámoš, a on mě určitě podpoří, když bych to potřeboval. A teď jsem ho potřeboval. Kdybych to dělal sám, skončilo by to katastrofálně, a přesně to jsem nemohl riskovat. Každý den se počítal.
,,Prosím, Lousi. Ty mi pomůžeš jen uplně malinko. No tak. Řeknu ti to cestou, okay?'' Snažil jsem se nasadit psí oči, a očividně to zabralo, protože si Louis povzdechl a kývl.
,,No dobře. Ale vážně jen uplně malinko.''
Šťastně jsem se na něj usmál, běžel k němu a krátce ho objal. ,,Díky Lousi, seš ten největší. Nojo, skoro. Mimo mě.'', řekl jsem mu. Louis mi chtěl zrovna připomenout, že jsem slíbil, už nebýt tak namyšlený - aspoň jsem tušil, že to chtěl - když zjistil, že jsem to snad poprvé v mém životě nemyslel vážně, ale jako vtip.
Louis opětoval můj úsměv, než sme se společně vydali na cestu do supermarketu.
Vážně jsem měl plán. A doufal jsem, že se tentokrát vydaří…prostě musel.
****************************
Tak. Prosím žádný komentáře typu ,rychle další díl' a tak, protože tím to vůbec neovlivníte, já to přeložim až na to budu mít náladu a čas.
Jinak, konec zoufalství, o pár dílů dopředu už tam je nějaká malinká akce ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | Web | 19. května 2008 v 21:00 | Reagovat

slintám!!!

2 Swuppie Swuppie | 19. května 2008 v 21:07 | Reagovat

jsi prostě zlato,jacq!:D

3 peťulka peťulka | 19. května 2008 v 21:09 | Reagovat

stejně je to roztomilý,když se takhle někdo motá ve svých citech.....myslím,že to Black Summer vystihla...akorát my,co jsme zvyklí na ty rychlejší zvraty,to nedokážeme dostatečně ocenit.

obdivuju tě.němčinu trochu dělám a když jsem se nudila,tak jsem si tenhle díl přeložila dopředu-fuška jak sviňa a navíc mi to přišlo hrozně nesrozumitelný.tys to napsala tak,že to má hlavu a patu,tož se ti klaním až k zemi a doopravdy ti děkuji,že ses rozhodla něco takovýho přeložit.

a jinak doufám,že náladu a čas budeš mít brzo XDDD

4 Night Butterfly Night Butterfly | E-mail | 19. května 2008 v 21:20 | Reagovat

páni, na každej díl se těšim jako malé děcko na vánoční stromeček, ale to čekání stojí za to:)

5 kačka kačka | 19. května 2008 v 21:30 | Reagovat

NO JOOO ale kdo to má vydržet..něco tak bezvadnýho XD ale či dýl se to protahuje tim líp XD

6 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 20. května 2008 v 15:56 | Reagovat

Yeah... teda já sem zvědavá co ten Frank zase vymyslel:D :D :D

7 Dee Dee | Web | 20. května 2008 v 17:22 | Reagovat

Juuu ja sa teším...to môžem povedať..nie?

A keď už nemôžem napísať ,,rychle další díl" tak ti želám aby si mala náladu a čas :D

Mne sa to lúbi aj keď sa tam skoro nič nedeje, takže keď sa bude diať..no už sa vidím...:D

8 pájina pájina | Web | 20. května 2008 v 17:32 | Reagovat

taky jsem na franka zvědavá:D

9 Mecki Mecki | Web | 20. května 2008 v 18:24 | Reagovat

Malinká akce??? :D:D:D:D tak to se budu těšit

10 adriana adriana | 20. května 2008 v 18:58 | Reagovat

takže malinká akce, se těším :-) jsem zvědavá, co má prďola v plánu :-)

11 tess tess | Web | 20. května 2008 v 21:53 | Reagovat

jacq..ty si fakt skvělá....teda dost mě zajímá co si Frankie zas vymyslel :) :D ale nemusíš spěchat ;)

12 Niwy Niwy | Web | 21. května 2008 v 10:07 | Reagovat

jeeeejo pokračovanie hm...musím uznať že je milipnkrát lepší zážitok čítať to pekne po česky než to lúštiť jak debil z nemčiny xD alebo lúštiť to, čo mi vypluje taký prekladací program xD

13 Lena Lena | Web | 2. června 2008 v 18:07 | Reagovat

Ahojky lidičky mrkněte se prosím na můj blog zapojte se do bleskajdy nebo do soutěže o nej zpěvačku a zpěváka budu moc ráda a když tak mi tam nechte i komentík budu ráda zatím se mějte pa pa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama