Pane, pojďme si hrát....

Sázka XVI - Change Your Mind?

7. dubna 2008 v 17:04 | Black Summer |  Sázka
Ahhh bože.
zaracha už nemám, mamka ho zrušila. Naštěstí.
No, todle už sem začala překládat před hodně dlouhou dobou. Ale tak strašně moc mě to nebavilo...nikdy mě nějakej díl nebavil tak hodně jako tendle.
No, už vás nebudu zdržovat.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo
Gerard můj pohled opětoval minimálně stejně vyděšeně. Snažil se, rychle si setřít slzy z obličeje. Moc se mu to nepovedlo, a vlastně to ani nemělo smysl, protože už jsem je stejně viděl…

,,Co…co tady děláš?'', zeptal se mě. Možná měl znít naštvaně, ale s jeho polovičně přiškrcený hlasem zněl spíš zoufale.
Cítil jsem se uplně na špatnym místě. Vnitřně sem se proklínal za mou nově nabytou nejistotu, která mě teď už zase obtěžovala, a vážně sem přemítal, že bych se prostě otočil a odešel. Ale pak sem se zase dal dohromady. Louis měl pravdu. Vlastně už sem neměl vůbec žádnou šanci, dostat se k Gerardovi. A jestli todle bylo nějaký osudový znamení, že brečel, měl bych to raději využít.
,,Já…chtěl jsem tě navštívit.'', odpověděl jsem mu trochu zpomaleně a nejistě sem přešlapoval z jedné nohy na druhou. Tak jak vypadal, vůbec nebyl v náladě na nějakou návštěvu. Hluboce se nadechl, a mohl jsem přesně pozorovat, jak se při tom celý lehce otřásl- Najedno usem pocítil hrozný nutkání, obejmout ho a utěšit ho, ale určitě jsem nebyl v postavení, abych to udělal.
Gerard zavřel oči a prohrábnul si rukou vlasy. Myslím, že zašeptal něco jako ,no super', ale byl oto tak potichu, že sem si nebyl jistý.
,,Ehm…můžu dovnitř?'', zeptal jsem se opatrně. Nevěřícně na mě koukl, tak nevěřícně, až sem si říkal, co sem řek špatně.
,,Mám zrovna nějakou práci.'', odpověděl mi Gerard. Jeho hlas zněl pořád tak smutně, a zase jednou sem musel uznat, že mi ho bylo vážně líto. Sakra. Už sem mé pocity vážně neměl pod kontrolou.
,,Prosím…můžu ti s tím pomoct…'' Tak brzo jsem to nechtěl vzdát. Musí být přeci nějaká cesta, abych se mohl s Gerardem nějak bavit.
S vykulenýma očima na mě Gerard zíral. Nevypadal už nevěřícně, ale spíš celkem zmateně.
,,No tak. Přivedu tě na jiné myšlenky.'', zkoušel sem to dál, s doufáním, že sem řekl to, co by přiměla Gerarda k tomu, aby mě pustil k sobě to bytu.
Gerard podrážděně zafuněl. ,,Jo, to bys určitě rád.''
Teď bylo na mě, být zmatený. Dyť sem to myslel mile. ,,Myslím to vážně.''
,,Jo, já to myslím taky vážně. Jestli si myslíš, že můžeš využít situace, abys mě mohl někde přehnout, tak seš na špatný cestě.''
Oh.
TODLE teda myslel. Vlastně to není překvapivé. Více překvapující je, že sem na to NEMYSLEL. Vlastně to nebylo pouze překvapující, ale i dost znepokojující.
,,to sem neměl v plánu. Vážně.'', obhajoval jsem se. Tentokrát sem k tomu dokonce měl právo. Vážně sem neměl v plánu, využít situace, abych ho mohl někde přehnout, jak se hezky vyjádřil. Chtěl sem situaci využít k tomu, abych zjistil, co se zvrtlo, že sem se najednou choval tak divně.
,,Ty mě vážně nenecháš na pokoji, co?''
Zavrtěl jsem hlavou. ,,Já tady stejně ještě zůstanu a budu zvonit tak dlouho, dokud nebudu moct dovnitř.'', dodal jsem. Vlastně to byla prázdná výhružka, protože k tom usem vážně neměl chuť, ale Gerard mi to asi stejně věřil. Otočil se a byl jsem přesvědčen, že mě teď psutí dovnitř. Místo toho chytl dveře a pořádně to nich strčil, že se mi skoro zabouchly před nosem.
Skoro. Tentokrát sem byl naštěstí dost chytrý, abych těžkou dřevěnou desku zabrzdil oběma rukama a né jako minule, když sem tam strčil nohu.
,,Prosím.'' Troch usem otevřel dveře a strčil dovnitř hlavu.
Gerard vypadal, že se pral sám se sebou, ale pak to vzdal. Podíval se na mě, a bez toho abych čekal, co řekne, vešel jsem do chodby a zavřel za sebou tiše dveře.
,,Co to má znamenat?'' Gerard se na mě pořád díval. Jeho oči vypadali skelně, tak rád bych ho utěšil…
Moment. Odkdy sem chtěl vůbec někdy někoho utěšovat?
,,Já…'', začal jsem nejistě. Nevěděl jsem přesně, co bych měl říct. Možná omluvu. ,,Je mi to líto. Vlastně sem přišel, abych se omluvil. Teda…jako za to všechno…ty víš.''
Nejistě sem koukal na zem. Vnitřně se ve mně sváděl krutý boj. Jedna polovina byla ráda, že sem se omluvil. Ta druhá to považovala za absolutně nevhodná a zbytečné. Proč sem se taky omlouval?
Vůbec ten fakt, že sem to udělal, musel znamenat, že mi na Gerardovi záleželo. A že sem všeobecně měl něco proti tomu, vůbec něco k někomu cítit, přišlo to s mým normálním každodenním životním stylem do konfliktu.
,,Tak. Ty mi chceš teda vyprávět, že se chceš omluvit. Hezký. Tak to už zase můžeš jít, mám jiný problémy než se tady s tebou štvát.'' Nepřítomně putoval Gerardův pohled k malé, černé skříni, která stála veprostřed chodby. Rozpoznal jsem lísteček, který na ní ležel.
Znovu jsem se otočil na Gerarda, abych zjistil, že zase bojoval se slzami. A prohrál. Volně mu zase tekly po tvářích, a nemohl jsem proti tomu nic dělat: bylo mi ho líto. Pořádně.
Opatrně jsem udělal pár kroků k němu. Opravdu jsem ho chtěl rád utěšit…nějak…jedno jak. Vypadal tak strašně bezbranně. Ale nevěděl jsem přesně, jak se něco takového dělalo. Někoho utěšovat.
Vlastně sem to nikdy nedělal. Aspoň ne opravdově. Hraně…už tisíckrát. Ale tentokrát sem to nechtěl hrát. Mělo to být pravý. A neměl sem tušení, jak by to mělo fungovat.
,,Shh…prosím, neplakej…'',prosil jsem ho tiše, když jsem se zastavil těsně před ním. Nejistě jsem mu položil ruku na rameno, a k mému velkému překvapení ji nesetřást. To bylo určitě dobré znamení…jemně sem ho po rameni poplácal. Stejně nepřestal plakat, a já sem prostě nemohl snést, ho takhle vidět. Bylo to strašný. Jindy byl dycky vůči mě odmítavý, a teď se ani nesnažil setřást mou ruku. To se mi vůbec nelíbilo.
Zahanbeně sklopil hlavu naštvaným gestem si setřel slzy. Bylo mu nepříjemné, že sem ho tak viděl, to mi bylo jasné.
Ale abych byl upřímný, taky jsem to nepovažoval za příjemné. A hlavně sem neměl tušení, co bych měl nejlépe dělat.
,,Ehm…chceš o tom mluvit?'', zeptal jsem se ho opatrně a pořád jsem ho hladil po ramenu, v tiché naději, že by ho to mohlo trochu uklidnit.
,,S tebou?'', odpověděl mi, ale neznělo to tak sarkasticky a odtažitě, jak to asi chtěl ale spíš…uplakaně.
,,Můžu ti naslouchat.'', nabídl jsem mu, a pak jsem se v další chvíli zeptal sám sebe, co se se mnou dělo. Proč jsem byl najednou tak milej? Ach ano…ty kraviny s pocitama. Správně.
,,Je…můžeš…seš tady autem?'', přišlo tiše od Gerarda.
Zmateně sem se na něj kouknul. ,,Eeh…jo. Proč?'' K čemu teď chce dojít? Chtěl třeba přeci jen abych ho ,přivedl na jiné myšlenky', a to ne doma, ale v nějakém motelu? Ta představa byla vlastně docela lákavá, když sem nad tím přesněji přemýšlel.
,,Můžeš…myslím, mohl bys mě zavést do nemocnice?'' O krůček zacouval dozadu, a okamžitě jsem pustil jeho rameno. Tázavě jsem zkrabatil čelo. Co chtěl v nemocnici?
,,Já…'', začal jsem, ale Gerard mě přerušil s naléhavým ,,prosím!'', že jsem ani nemohl jinak, než automaticky zakývat.
,,Okay…'', řekl jsem nakonec a otočil jsem se, šel jsem zpět k domovním dveřím. Proč chtěl Gerard do nemocnice? Nebyl os ním něco v pořádku? Byl nemocný a měl bolesti a brečel kvůli tomu?
Ale on se nehrbil nebo nedával nějakým jiným znamením najevo, že ho něco bolelo.
Prostě jsem šel mlčíce k autu a čekal na to, aby Gerard taky nastoupil. Strnule koukal dopředu, měl lehce zvrásněné čelo. Byl bledý jak křída - měl už normálně bledou kůži, ale teď to bylo už dost špatný.
,,Není ti dobře?'', zeptal jsem se ho nakonec, když jsem vjížděl na silnici. Třeba šlo přeci jen o něj.
,,Jo..ne…je to…'' Zasekl se. ,,Moje máma leží v nemocnici.'', řekl nakonec tak tiše, še sem mu sotva rozuměl.
Vyděšeně sem se na něj podíval. Podle jeho stavu soudě, muselo to být něco vážného. Ne nějaká blbost jako zlomená noha nebo naražená ruka.
,,Oh…sakra.'', ujelo mi, když sem pochopil, co zrovna řekl. ,,Je…je to hodně vážný?''
Mezitím už jsem se rozjel a soustředil jsem se na silnici, že jsem jeho reakci mohl zkontrolovat jen krátkým pohlede do strany.
Lehce potáhl. ,,Infarkt…'', odpověděl bez tónu a zíral na svoje kolena, jako kdyby mohla změnit něco na jeho situaci.
Zatraceně. Tak to sem k němu přišel v tom asi nejhoršim možnym okamžiku. Nebo třeba ve správný? Aspoň jsem teď mohl takzvaně dokázat, že mám taky milou stránku. Oh bože, jak hodně uboze to zní? ,Že mám taky milou stránku? ' Dyť já sem byl milý…jen trochu…egoistický a fixovaný na jeho prdel.
,,Sakra…je to…je to hodně vážný?'', zeptal jsem se ho nakonec tiše.
Chvilku mu trvalo, aby se trochu sebral, než mi odpověděl.
,,Já…nevím. Ti z nemocnice mi zrovna zavolali, a…oni si myslí, že ještě neví, jak hodně vážný to je, jen - jen že…'' Zasekl se a cítil jsem, že to nemůže znamenat nic dobrého, co vlastně chtěl říct.
,,Dobrý.'', zamumlal jsem prostě.Nevěděl jsem proč, ale nechtěl jsem, aby se bezdůvodně mučil.
Chtěl jsem prostě, aby už nebyl tak smutný. ,,třeba to ani není tak strašný. Prostě jen vyčkej, než to zjistí, okay?'', poprosil jsem ho a ve stejnou chvíli jsem zabočil na příjezdovou cestu k nemocnici.
Pořád jsem doufal, že to nebude nic vážného. Se vší silou jsem potlačoval myšlenky, že sem se jinak taky nestaral o lidi, který sem neznal.
Místo toho jsem zaparkoval auto, odpásoval se a společně s Gerardem vystoupil z auta.
,,Já…ehm…dík.'' V rozpacích zíral na špičky svých bot. Překvapeně sem se na něj podíval. To zrovna poděkoval?
,,Eh…prosím.'' Zmateně sem mu stál naproti. Kdy mi někdo naposled poděkoval? Nebo měl bych se raději zeptat, kdy sem naposled udělal něco, za co někdo poděkoval?
Muselo to být už celou věčnost…a když jsem na to myslel, cítil jsem se hned hůř. Byl jsem opravdu tak šíleně egoistickej, jak mi to předhodil Louis? Celou dobu? Pořád?
,,Teda…půjdu teda dovnitř.'', vytrhl mě Gerardův hlas znova z myšlenek.
,,Oh..jo. Jasně.'' Chvilku jsem na něj trochu -hloupě?- koukal, než se otočil a šel ke vchodu.
Moment.
Šel pryč? STÁT! STOP!!! To přece nemohl udělat!
,,Gerarde, počkej!'', zařval jsem za ním, bez toho že bych nad tím přemýšlel. Vyděšeně sebou cuknul a otočil se ke mně.
Oh…doprdele. Ani sem si nerozmyslel, co bych mu měl říct..teda..eh…něco chytrého. A nejlépe rychle.
,,Eh…teda..pokud chceš, počkám a …pak tě můžu zase…zavést zpátky.''
Díkybohu. Byl tady ještě nápad. A jeden -podle mého názoru- celkem geniální. To přece nemůže říct ne, že?
Překvapeně se na mě podíval.
,,V čem je háček?'', zeptal se nedůvěřivě.
Háček? Jakej háček? Oh…jasně. Asi si myslel, že to byl další trik ode mě…
,,Žádný není. Choval jsem se debilně. A chtěl bych to zase udobřit…jak to pude. Okay?'', řekl jsem rychle. Myslel jsem, že to znělo docela dobře. A taky jsem to myslel celkem vážně.
Gerard chvilku váhal, pak ale kývnul a trochu křivě se usmál. ,,Okay…díky.'', řekl tiše. Pak se otočil a zmizel v budově.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo
Tak.
Kdo napíše koment, může zabavit Franka mezitím, co bude čekat na Gerarda. Libovolným způsobem.
Kdo ho nenapíše, umyje Frankovi auto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pája Pája | Web | 7. dubna 2008 v 17:19 | Reagovat

A jéje, tak jsem teda na ty dva zvědavá :-D

2 Saxana Saxana | Web | 7. dubna 2008 v 18:04 | Reagovat

Ja berem aj zabavenie Franka aj umytie auta :D pokráčko :P

3 kačka kačka | 7. dubna 2008 v 18:26 | Reagovat

JOOOOOO HURÁÁÁ sice sem to eště nečetla ale fakt mi to chyběloXD

4 peťulka peťulka | 7. dubna 2008 v 18:40 | Reagovat

není to zas až tak strašný a ber to takhle-teď už přijdou jenom ty zábavnější díly :))

btw:koment jsem napsala a za odměnu umyju Franka z doby před třemi lety XD

5 adriana adriana | 7. dubna 2008 v 19:56 | Reagovat

ehm můžu Franka honit XD

6 adriana adriana | 7. dubna 2008 v 19:56 | Reagovat

mi se to úplně líbilo!

7 Syrdarya Syrdarya | Web | 7. dubna 2008 v 19:58 | Reagovat

ohó, krásný dárek k mým narozkám :-) děkuji převelice, tahle povídka je prostě úžasná......

8 Rafivie.. Rafivie.. | Web | 7. dubna 2008 v 20:24 | Reagovat

Uaháá.. :D:D.. úúúžasný

9 kačka kačka | 7. dubna 2008 v 20:39 | Reagovat

tak už přečtený a chci dáááááál,nezvládnu čekat zas měsíc bo jak dlouho

adriana:taky mě to napadlo s tim honěnímXD

10 adriana adriana | 7. dubna 2008 v 22:53 | Reagovat

kačka:jde vidět, že tu skoro všeci myslíme na stejné úchylácké vlně XD

11 Anique Anique | Web | 8. dubna 2008 v 6:30 | Reagovat

no konečněěě:D už jsem myslela,že se nedočkám pokráčka...

12 Dee Dee | Web | 8. dubna 2008 v 9:08 | Reagovat

Néé néé ja mu necem umývať kár...ale pekne si to preložila aj keď sati nechcelo <3 lubi sa mi to...

13 Pansy Pansy | 8. dubna 2008 v 15:25 | Reagovat

jeeej to je super :) pokraaacko

14 Mecki Mecki | Web | 8. dubna 2008 v 15:49 | Reagovat

hahaha seqělýýý fákt ,..

15 Night Butterfly Night Butterfly | E-mail | Web | 8. dubna 2008 v 17:03 | Reagovat

supeeer:)

16 LiLi LiLi | 8. dubna 2008 v 17:42 | Reagovat

jééééé pokrááčování........sem měla takovej absták z toho že tady nic nepřibilo....pěkně přeložený

17 Miki Miki | Web | 8. dubna 2008 v 17:42 | Reagovat

no konečně...jen dál překládej joXD...a já se du věnovat FrankoviXD

18 tess tess | Web | 8. dubna 2008 v 19:27 | Reagovat

mě to nepřišlo zas tak nudný...sem na ně zvědavá na hošánky :D :D

19 Niwy Niwy | Web | 9. dubna 2008 v 8:50 | Reagovat

hm..rozmýšľam či som dnes ráno ešte vôbec napísať niečo čo by sa aspoň zdialky mohjlo tváriť akože zmysluplný komentár xD asi ani veľmi nie ale proste neviem, mne to tiež až takí nudné nepripadá, mám túto story rada a som fakt rada, že si konečne púreložila ďalšiu časť :) teším sa na pokračovanie :) mňáááu

20 Anett Anett | Web | 9. dubna 2008 v 19:51 | Reagovat

Frank je hrozná vtěra, ale neuvěřitelná. Takže jak zabavit Franka, myslím že začít se mu smát by bylo to pravé ořechové, asi se mu budu smát za kde co. Pak začnu nadávat a možná bych mu nakonec i jednu střelila....

21 FraGee FraGee | Web | 11. dubna 2008 v 20:13 | Reagovat

Mmmm myslim že vim co udělam s Frankem, necham ho umejt auto a pak ho unesu, budu mučit (lochtat ho pírkem na noze) a pak ho předám Geemu ať se taky trochu vyřádí XD

Mě to baví Jacq, tak nekecej a překládej, fakt se mi to líbí

22 Nancy Nancy | E-mail | Web | 13. dubna 2008 v 23:50 | Reagovat

dyk je to super zas tak nudny to neni nahodou takej akcni dil tak sup prekladej pekne dal

23 CuCumber CuCumber | Web | 14. dubna 2008 v 19:01 | Reagovat

já bych brala i to mytí auta...;)

24 Mecki Mecki | Web | 2. května 2008 v 13:09 | Reagovat

Jacq nemáš tam někde další dííííl ??? se ti nechce překladat co aaaaaaaa prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosíííím Tě moooooc já to totiž už nemůžu vydržet

25 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 5. srpna 2008 v 12:48 | Reagovat

a co takhle umýt Franka a zabavit auto???xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama