Pane, pojďme si hrát....

Little Mermaid IV.

22. března 2008 v 14:25 | jacqueline & FraGee |  Little Mermaid
Gerard:
Plaval pomalu ke mě, ještě a já se přibližoval ke sklu víc a víc, položil jsem dlaň na sklo a ohromeně na něj koukal, v očích mu plápolaly plamínky a mě se rozlítla po těle vlna horka. Nedokázal jsem se dívat na něco jiného natož sledovat skupinku lidí vedle mě.

Frankie:
Byl už sem kousek od skla, a lidi už byli uplně šílený, začal sem po nich vyděšeně koukat, ano, bál jsem se jich. Chtěl sem být sám.
Jen s ním.
Jedním okem jsem se snažil sledovat lidi a druhým jeho.
Pak mě něco napadlo, bleskově sem připlaval blíž k tomu klukovi, mrkl na něj a udělal zhnusený obličej směrem k těm lidem, omluvně pokrčil rameny a pak na něj zase mrkl a usmál se, pak sem se otočil a zmizel za kameny.
Celá ta akce trvala zhruba jen vteřinu, ale on mě celou dobu pozoroval, doufám, že pochopil co sem mu chtěl naznačit.
Prostě sem tam jen tak seděl uplně skrytý, ale občas sem na vteřinku vykouk a k mé radosti začali někteří lidé odcházet. Modlil jsem se, aby neodešel.
Gerard:
"Tak lidi asi už nám pózovat nechce" řekl jsem skupince lidí a začal se tvářit trochu naštvaně. Připojil jsem se k ní a procházeli jsme se dál. Dělal jsem jak mě hrozně zajímají ty hejna ryb, pomalu jsem je ztrácel, to byl také můj úkol, dostat je pryč. Běžel jsem zpátky na "naše" místo.
Frank:
Spokojeně sem se koukal jak vyháněl zbytek lidí.
A po pár minutách přišel.
Byl tam uplně sám.
Okamžitě sem k němu připlul, těsně ke sklu a zíral mu do obličeje.
I když nás dělilo sklo, nedokázalo zabránit tomu, abych se mu v očích doslova neutopil.
Ale já chtěl víc.
Gerard:
Jen jsem na něj s obdivem zíral a usmíval jsem se, co jiného mi také zbývalo? Skoro jsem se na to sklo připlácl, co já bych dal být ve vodě s ním.
Frank:
Bolestně sem se kousl do rtu. Bylo to hrozný.
Byl jsem u něj tak blízko a přitom tak daleko, jako kdybychom byli každý ve svém vlastním světě.
Chtěl jsem ho pohladit po tváři, cokoliv…
Ovšem nebylo jak.
Snažil jsem se nasadit úsměv, nešlo to ale.
Začal jsem očima těkat ze strany na stranu, nemohl jsem se mu prostě dál koukat do očí, nemohl jsem mu propadnout!
To by mě akorát dovedlo do hrobu.
Gerard:
Byl jsem nadšen tím že jsme tu sami, ale chtěl jsem být blíž, pohladit ho po tváři, ochutnat jeho rty a rukou mu přejíždět po zádech a bocích. Ruku jsem opět napřahoval a představoval si to ale byla tu překážka..........studené sklo.
Frank:
Zvedl jsem mou ruku a položil jí na sklo naproti té jeho.
Zase sem se mu zadíval do očí.
A v jeho očích se zrcadlil můj smutek.
Kdybych alespoň věděl jeho jméno. Nebo kdyby byla nějaká možnost mu sdělit to mé.
Frank.
Jak by se mu líbilo?
A jak se může jmenovat on?
Je tolik různých jmen.
Robert, Ian, George, John…
A tisíce jiných.
Jaké patří jemu?
A vůbec - kolik mu je let, jestli má sourozence, co má rád…
Je tolik věcí, které bych o něm chtěl vědět, nemám šanci je zjistit.
Gerard:
Denně jsem chodil na "naše" místo, doma jsem se vymlouval že si hledám práci, v akvárku mě už znali, občas sem tam vypomohl s uklízením, tím si vydělal pár babek a ještě k tomu se kochal jeho ladnými pohyby, vždy předemnou dělal psí kusy, tím mi vždy zvedl náladu kterou mi pokazili mí "úžasní" příbuzní, ale v jeho očích jsem viděl smutek, který se každým dnem zvěčoval. Už jsem jen kvůli němu pročetl několik knížek o mořských pannách a jiných stvořeních, pohádky o bájné Antlantidě nevyjímaje. Všechno to byli legendy, ale každý přece ví, že v každé legendě je i kousek pravdy a jak to bylo v té pohádce, vílu dokázala proměnit čarodějnice. Projel jsem všechny internetový stránky s všemi druhy magie, ale až skoro po měsíci jsem našel to co jsem hledal..
Frank:
Zamiloval jsem se do něj.
Každý den, když sem šel spát, těšil jsem se na další den až ho uvidím, ale když sem ho uviděl, zase sem trochu zesmutněl, že náš vztah je jen tak prostě přes sklo.
Celé dny sem trávil koukáním na něj, byla to příjemná změna než sedět za kamenem, vlastně sem se změnil, už sem se neskrýval tolik jako dřív a nemyslel jsem na mé druhy v moři, teď sem existoval jen já a on.
Ale má touha se ho dotknout stále neúnavně rostla.
Ale když sem zase začínal být smutný, jeho úsměv mě alespoň na chvilku dokázal zvednout náladu.
Dokonce zaměstnanci akvária si všimli, že sem chodí i za mnou, nechovali se ale nějak, že by se na tom snažili něco měnit, byli prostě rádi, že jejich atrakce žije a že se hejbe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pansy Pansy | 22. března 2008 v 15:28 | Reagovat

jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej

uuuuzasne ....... prosim daleej :D XIXI

2 Rafivie.. Rafivie.. | Web | 22. března 2008 v 15:29 | Reagovat

To je úúžasný!!! Dál! Dál.. :D

3 tess tess | Web | 23. března 2008 v 11:16 | Reagovat

úžasný holky!! ty čtyři díly jsem přečetla během chvilky a je to fakt něco!! chválim nápad...a dááál :D

4 sweetsky sweetsky | Web | 23. března 2008 v 14:22 | Reagovat

wow...to je fakt pěkný! ♥

5 Niwy Niwy | Web | 29. března 2008 v 19:19 | Reagovat

predstava gerardovho xichtu jak je nalepenz na tom skle  jak slinta a oliyuje ho pretože ya ním je frankie....:D:D:D:D:D:D:D:D ja za to nemôžem ľudia :D:D:D:D:D mne to celé pripadá neskutočne vtipné :D:D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama