Pane, pojďme si hrát....

Little Mermaid Vl.

26. března 2008 v 20:39 | jacqueline & FraGee |  Little Mermaid
Gerard:
Už se stmívalo když jsem dorazil na urené místo úklidu, byl jsem tam jen já a ještě nějakej mladej brigádník, myslím že se to majiteli parku vyplatilo víc než abysme pracovali na plný úvazek, takhle na nás šetřil a většinu peněz sypal do své kapsy.

Nejsem blbej vím jak to v téhle branži chodí a že ti z těch vyšších míst jsou takový. Moje práce se skládala z vytírání, leštění skla, a odlepování žvýkaček. Cestou do horních pater jsem ho viděl, plaval si s hejnem rybiček a tázavě se na mě díval, já jen přenesl tašku nahoru k poklopu, kterým se házelo jídlo. Naštěstí nikomu nepřišlo divné že si nesu tašku až nahoru. S tím brigádníkem jsem se vůbec nesetkal, pracoval někde dole. Po práci jsem šel hned nahoru, prohlídl poklop a uviděl vysací zámek. Oddychl jsem si že jsem vzal kleště sebou. Za ani ne 5 minut jsem už otvíral poklop a díval se dolu, trochu jsem se lekl když ke mě připlul.
Frank:
On…
On…
On přišel na to jak…jak bysme se mohli setkat.
Celou dobu sem ho sledoval, a pak mi došlo že on ten poklop dokáže otevřít.
Nakonec ho oteřel.
Najednou mezi námi nic nebylo. Koukal jsem tam na něj uplně fascinovaně. Tak dlouho sme byli rozdělení, že by to najednou bylo pryč?
Stále sem zíral na jeho fascinující, usměvavou tvář. Natáhl jsem ruku, čekal jsem, že tam něco mezi námi bude - nebylo. On natáhl tu svou a dotkl se té mojí.
Projel mnou jakoby elektrický náboj, zděšeně sem rukou ucukl. On kupodivu udělal to samé.
Gee:
Ucukl jsem ale pak jsem jí zase s úsměvem natáhl zpět k němu, on udělal to samé. Vytáhl jsem ho ven z toho skleněnýho vězení a položil ho na zem. Pak jsem si jen všiml jak lapá po dechu.....kurva, dusí se...
Naklonil jsem se k němu a políbil ho, byl to dlouhý polibek, přestal sebou cukat ve snaze o trochu vzduchu a otevřel ústa, muj jazyk mu jemně vklouzl dovnitř, obmotal ruce kolem mého krku. Já mu jimi přejížděl od krku po boky, neodvážil jsem se dál, až nakonec se mi má bariéra prolomila a já sjel rukou níž...........ne to ne....přestal jsem ho líbat.......může dýchat ale ploutev má pořád......
Trochu zmateně se na mě podíval, neudržel jsem se a rukou sjel na jeho zadek, ale místo toho aby ruka přejela po hladkých a trochu slizkých stříbrně barevných šupinách zajeli jakoby do kalhot. Usmál jsem se a nepřestával ho líbat opatrně jsem mu je sundával dál až zbyla samostatná ploutev a on podemnou ležel nahý.
Frank:
Nedokázal jsem tomu uvěřit.
Najednou se toho seběhlo tolik tak rychle…
Vytáhl mě z akvária, začal mě líbat…panebože…
A najednou sem tam ležel - bez ploutve.
Vůbec to nechápu. Ploutev ležela vedle mě a já s otevřenou pusou zíral na mé nohy.
Pak sem se na něj zas podíval.
Ten trochu zaraženě koukal na můj rozkrok, musel jsem se uchechtnout, když jsem byl ještě….no, když jsem ještě měl ploutev, bylo to hezky skrytý.
Ale já ho potřeboval.
Přitáhnul jsem si ho k sobě a začal ho hladově líbat.
Byl jsem mu tak neuvěřitelně vděčný, on dokázal zrealizovat to, co podlě mě bylo absolutně nemožný.
Cítil jsem se, jako kdyby by mi vdechl život.
Jeho ruce byli všude. Jemně jezdili po mé mokré kůži, vyvolával u mě předtím uplně neznámé pocity. Občas, když se mí prsty dotkly nějakého u něj citlivějšího místa, zavzdychal a přitiskl se ke mně ještě víc. Pak se ale odtáhl.
,,Ty…musíme…odejít…'' Udiveně sem pootevřel pusu. Rozuměl jsem mu! Chtěl jsem mu odpovědět, z mých úst ale vyšel jen nějaký divný neidentifikovatelný skřek.
Gerard:
"To bude dobrý něco jsem o tom četl, že to bude chvíli trvat než se ti hlasivky vrátěj k sobě" usmál jsem se na vytahoval z tašky oblečení, trochu nechápal na co je spodní prádlo (přece jenom vrstvu "oblečení" měl jenom jednu)ale když jsem mu řekl že je to součást oděvu a že to nosí všichni lidé, neváhal a oblíkl si ho, že naruby to už sem neřešil.....vysvětlím mu to později, všechno oblečení mu bylo větší, ale přišel mi tak rozkošnej, musel jsem se nad ním rozplívat. Vyšli jsme do trochu chladný noci, ono by to nebylo hrozný kdybysme nebyli mokrý.
Frank:
Byl sem v sedmým nebi. Myslel jsem, že to je sen, ale nebyl.
Navlíkl jsem si na sebe oblečení a pak sem se postavil, šlo to dost těžko, neovládal jsem mé nohy.
Když jsme vyšli ven z akvária, musel mě podpírat, abych něco ušel, ale když sme vyšli ven…bylo to…neuvěřitelný. Cítil jsem se najednou volný jako pták, nikdy nebyli stěny, které mě obklopovali tak dlouho.
Sedl jsem si na zem a prostě jen tak koukal kolem sebe. Přede mnou byl trs trávy, uthl jsem jí trochu a prostě si jí prohlížel. Teď sem pocítil, že opravdu žiju.
Usmál jsem se na něj a on mě zase vytáhl za nohy, pomalu sme se rozešli, šlo to ale hrozně pomalu, protože sem se furt zastavoval abych si prohlížel věci kolem mě.
Gerardo:
Chudák, bylo mi ho tak líto, my jsme už zvyklí používat nohy, ale on je na nich poprvý, ale ten jeho nevěřícnej pohled, bylo to tak roztomilý. Podpíral jsem ho až k zastávce kde jsem ho posadil na lavičku a šel studovat jízdní řád, má to jet až za 15 minut. Začal jsem se trochu bát.......třeba už přišli na jeho útěk a hledaj nás.
Frankie:
Se zájmem sem seděl na lavičce a koukal na svět kolem mě. Bylo to tak šíleně zajímavý, kolem nás jezdili auta, každý sem si prohlížel jak nějakej magor. Pak sem se rozklepaně postavil a krůček po krůčku šel k němu. Obejmul jsem ho ze zadu a položil hlavu na jeho rameno, díval jsem se na tu tabuli jako on, nechápu ale, co z těch čárek může zjistit.
Gerard:
Slyšel jsem za sebou pomalé kroky a ucítil jak mě obejmul, trochu jsem se zatřásl ale ne že bych se lekl, to bylo to štěstí, že už jsme spolu. Ale....uvolnil jsem se z jeho sevření a otočil se k němu čelem "Gerard" automaticky jsem mu podával ruku. Trochu nechápal ale snažil se mě napodobit, nakonec asi podle jejich způsobů mě opět obejmul, snažil se mi něco říct....zřejmě jeho jmého, ale zase jenom ten skřek.
Frank-os:
Gerard.
Krásné jméno pro krásnou osobu.
Jak rád bych mu řek moje, jméno, dobře, první pokus nevyšel, zkusím druhý. Sakra, další skřek, tak znova. ,,Frkřř….'' Aha. Tak to poslední nevyšlo, ale podařilo se mi vyslovit první dvě písmena!! Zářivě sem se usmál, byl jsem na sebe pyšný. Gerard jen pozvednul obočí…,,Fr….počkej, začíná to na Fr? Hele tak budu hádat!'' řekl tím jeho krásným hlasem. Jen sem kývl. ,,No to bysme měli….fr….fr…….fr……'' Chvilku přemýšlel a já na něj netrpělivě koukal. ,,Tak…Frank?'' řekl nakonec. Zářivě sem se usmál a kývnul, uhodl to! A navíc sem měl další důvod ho pevně obejmout.
GeRaRd:
Frankie......frankie.....opakoval jsem si jeho jméno stále dokola, tak jednoduché jméno tak nádhernýho člověka, jo už je to člověk.......jak může jeden polibek udělat tolik. Pořád jsem si v hlavě přehrával jak jsem ho vytáhl a pak jak jsme se líbali. Ani jsem si to neuvědomil a naše jazyky se o sebe opět třeli. Rukama jsem mu přejížděl po zádech a on se mi prohraboval ve vlasech, naší malou idilku přerušil hluk autobusu. Sakra kdybych před měsícem dával pozor tak bych měl auto a už bysme byli dávno doma......spolu.....v klidu.
FrAnK:
Trochu sem se lekl, odtáhl se od Gerarda a podíval se na autobus přede mnou. Trochu skepticky sem ho pozoroval, nějak sem nevěděl co s tim jako dělat. Gerard mě ale vzal za ruku a pomalu vedl k autobusu, dokonce mě chytil, když sem se cestou málem složil protože se mi podlomila noha. Sedli jsme si uplně dozadu a já koukal nadšeně z okna na obíhající domy, Gerard mě mezitím hladil na stehně. Otočil jsem se na něj a zářivě se na něj usmál, úsměv mi oplatil. Nevím, co bych bez něj dělal, udělal toho pro mě tolik…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tess tess | Web | 26. března 2008 v 22:48 | Reagovat

je normální, že se blaženě usmívám? :D :D :D holky fakt krása!! úžasnej příběh!! doufám, že bude pokráčko :D :D :D

2 Rafivie.. Rafivie.. | Web | 27. března 2008 v 14:56 | Reagovat

Oh.. :D

3 Pansy Pansy | 27. března 2008 v 18:53 | Reagovat

hhhh ... kraaasa...

4 Daaaada Daaaada | 28. března 2008 v 12:25 | Reagovat

pokracko!!!pls.... jen tk mimochodem..JE TO UPE KRASNY!!!

5 Niwy Niwy | Web | 29. března 2008 v 19:34 | Reagovat

Pak jsem si jen všiml jak lapá po dechu.....kurva, dusí se...

bože ale toto už fakt nie je smiešne  a ja sa rehocem  frankie modrajuci v obliceji jak lapa po dychu :D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

loooooooooooooooool on si obliekol spodne pradlo naruby  boze som si spomenula vcera to bolo?predvcerom? tak okolo obeda som zistila, ze som si obliekla naruby tričko  a večer jak som išla na záchod som zistila že ešte aj tie jeble nohavičky som si rano obliekla naruby

:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama