Pane, pojďme si hrát....

Únor 2008

You are my brother,but for me no 4

28. února 2008 v 19:03 | plceeek |  You are my brother,but for me no
Ups,nějak sem na tuhle story zapoměla. Ale dočkali jste seXD Je to docela krátký. Pokráčko bude snad co nejdřív,dělam co můžu ale fuck mě nic nenapadá...
Gee:
Našli jsme nějakej hotel a zeptali jsme se na volnej pokoj. Prej už maj jenom jednolůžkovej...sakra..noo teda né že by mi to nějak vadilo..:D No to je jedno. Podíval jsem se na Mikeyho a bylo na něm vidět že už je fakt unavenej a zachvíli asi usne tady. Takže jsem vzal ten jednolůžkovej pokoj a hned jak jsme došli dovnitř Mikey padnul na postel a usnul. A kam si teď lehnu já?..Je tu křeslo,skříň,stolek,židle a pak oddělená koupelna. Přijatelný na spaní je jedině křeslo a nebo vana. Dlouho jsem se mezi tim rozhodoval,ale nakonec sem dospěl k závěru že křeslo bude určitě pohodlnější a tak jsem se tam nějak naskládal a zachvíli jsem usnul.
Pořád Gee:
Probudily mě až sluneční paprsky,který mě hnusně svítili do očí. A to je prosinec... pomalu jsem otevřel oči ale hned jsem je zas zavřel,když mě slunce prudce zasvítilo do očí. Otočil jsem hlavu a oči jsem zas otevřel. Kouknul jsem se na hodinky,bylo půl osmý. Do devíti hodin musíme bejt z hotelu pryč. Prej sem příde někdo jinej. Tak jsem pomalu vstal a kouknul jsem se na postel. Mikey ještě spal. Byl na něj nádhernej pohled..Chvíli jsem se na něj jen tak díval a pak jsem se konečně "probudil" a řekl jsem si že ho vzbudim. Došel jsem až úplně k němu,ale místo toho,abych ho vzbudil si moje ruka zase dělala co chtěla. Pohladil jsem ho po tváři. Má jí tak hebkou...nemohl jsem se nabažit,ale zachvíli ho to vzbudilo. Kouknul se na mě a usmál se. "Dobrý ráno.." řekl a tak jsem mu odpověděl ale ani jsem si neuvědomil že mam na jeho tváři pořád ruku. Pak jsem si toho ale všimnul a rychle jsem jí odtáhnul. "Ehm..no..já myslel že..vlastně.." ježiš co to plácam za kraviny? Vlastně ani nevim. Soustředil jsem se jen na jeho krásný oči...On se ale zasmál a přitisknul svý rty na ty moje. Bylo to dokonalý...Obejmul jsem ho a on mě taky. Chvíli jsme se líbali a pak se odtáhl. "P-promiň..já.." nenechal jsem ho to doříct a přiložil jsem mu prst na rty. "Pssst" Nechtěl jsem nic slyšet. Znovu jsem ho políbil. Ale jinak,s....láskou? Jo. "Mikey...miluju tě....moc.." šeptal jsem mezi polibky a hladil jsem ho ve vlasech. Existuje něco dokonalejšího než on? Ne. On se odlepil a kouknul mi do očí. "Gee..já..taky tě miluju" řekl a oba jsme se na sebe usmáli. Otočil jsem se a na hodinkach bylo třičtvrtě na osm. Máme ještě času dost... Lehnul jsem si k němu do postele,obejmul jsem ho a on mě hladil ve vlasech a šeptali jsme si něco do ucha - cenzura xD Když bylo půl devátý,vstali jsme a Mikey se obléknul. Pak jsme vyrazily ven,ruku v ruce...
Mikey:
Vyšli jsme ven z hotelu a drželi jsme se za ruce. Cítím se s nim krásně. Konečně na mě někomu záleží. Někdo mě miluje. Ale jakou má tenhle vztah budoucnost? Jsme bráchové....Ne nechci na to teď myslet. Došli jsme na autobusovou zastávku a čekali jsme než přijede bus. Za 15 minut dorazil a my jsme nastoupili a sedli jsme si dozadu. Přitulil jsem se k němu a vdechoval jsem jeho vůni. Gee je dokonalej a já ho tak miluju....Líbil se mi už když jsem ho prvně uviděl. A když jsem zjistil že je gay tak mě to hrozně rozveselilo...ani nevim proč..
Asi za hodinu a půl jsme dojeli do Jersey. Šli jsme pomalu pěšky domů,ale za ruce jsme se už nedrželi,co kdyby nás někdo viděl kdo se zná s mámou nebo tak...Zachvíli jsme už stáli před domem a zvonili jsme. Za půl minuty nám otevřela máma a byla celá nervozní. "Kde jste byli celou noc? Víte jakej jsem měla o vás strach?! Pojďte honem dovnitř.." řekla nám a tak jsme šli. Sedli jsme si do obýváku a než přišla tak jsem přemýšlel jak jí to jenom mam říct....

Plane of deaths

23. února 2008 v 21:49 | plceeek |  Plane of Deaths
Mam nějakou blbou náladu a tak se z toho chci vypsat. Vypráví Bert.Doporučuju si k tomu pustit The Used - Blue and Yellow.
Jdu po ulici a koukám na ostatní lidi. Někdo jde z práce,někdo je veselý,někdo smutný - prostě každý má nějaké jiné pocity. Nikdo netuší,co bude za pět,za deset minut. Ani já to netuším. Může se stát cokoliv. Může přiletět UFO. Může být zemětřesení. Nebo taky může někde úplně na druhym konci světa vybuchnout sopka. Může se stát cokoliv. A všichni lidi na téhle planetě o ničem netuší. Netuší o ničem,co bude - ale možná ani neví o tom,co už JE. Vlastně je hrozný,když se děje něco o čem bys měl vědět ale nevíš o tom.
"Miláčku? Zítra odjíždím. Za týden se zase vrátím.."
Nevíš,co se děje na druhé polokouli. Možná ani nevíš,co se děje v sousední zemi,v sousedním měste,v sousedním domě nebo dokonce v sousední místnosti. Nevědomost někdy hodně bolí..to,že jste byli nablízku milovanému člověku,ale nebylo možné mu pomoct,protože jste nevěděl co se děje. Možná jste se zrovna něčemu smáli. A on trpěl.
"Neboj,dám na sebe pozor."
Dáváte si za vinu to,že jste tomu mohli zabránit. Ale možná to opravdu nešlo. Nebo ano? Neznáte odpověď. Nikdy se jí nedočkáte. A ať už by byla jakákoliv,stejně ji nepřijmete. Nechcete slyšet ostatní lidi a jejich marné řeči o tom,jak bude všechno dobrý. Nebude.
"Volám z letadla,všechno je v pořádku..miluju tě.."
Ve vašem životě se stane změna. Velká změna. Přijdete o někoho,koho milujete. Musíte se naučit žít bez něj. Bez toho,že byste se ráno probudili vedle někoho,kdo pro vás znamená všechno. Je celý váš život. A bez života se nedá žít. Aspoň tak mi to říkali.
"Už se těším až se vrátim. Znamenáš pro mě všechno...Zatím ahoj" Za chvíli po tom,co Gerard Way položil telefon, byly v letadle slyšet výkřiky plné strachu. Rána.. Bert McCracken za hodinu po tom zapnul televizi. Když se to dozvěděl,psychicky se zhroutil.
Gerard Arthur Way
*9. dubna 1977 ; +11.září 2001
Zemřel při útoku na Dvojčata.
Opustil rodinu,kamarády,přítele.
Všichni vzpomínáme.
Miluji tě,Gerarde. Nikdy na tebe nezapomenu. Slibuji....

Puuh XV

18. února 2008 v 20:37 | jacqueline & Anett |  Puuh
Tak...poslední díl. Dávám ho sem fakt nerada, protože mi ten příběh uplně přirostl k srdci....
Anett, díky za spolupráci.
A tak...užijte si to...
Já pro změnu zvedl hlavu a podíval se na ní teď už vážněji fakt by mě zajímalo co by mi mohlo pozvednout náladu.

Crazy,crazy nights 3

18. února 2008 v 19:20 | plceeek |  Crazy,crazy nights
Na přání brášky Mecki sem dávam další pokráčko,konečně mě někdo k tomu dokopal. Jinak bych pořád jenom sledovala Happy Tree Friends a vůbec bych nepsala xD Nebo bych se hádala na icq s Michym a nebo by se mi prostě nechtělo.
Frank:
Koukal jsem za Mikeyho a stál tam Quinn. Ale nee... Je to muj nejlepší kámoš. Známe se už dlouho. Nedávno mi řekl že mě miluje...jenže já jeho ne...Ale sakra on tohle viděl.

Puuh XIV

17. února 2008 v 16:35 Puuh
Ruku v ruce sme se procházeli po městě, občas mě Gerard na něco upozornil, na nějakou hezkou věc ve výlohách nebo tak, i na uplný blbosti. Ale bylo to krásné….uplně nezaplatitelné chvíle.
Bohužel jsme neměli nekonečno času. Na oběd sme se stavili v nějaky fast foodu, ale ve tři, to v pátek končí škola, sme se prostě museli vrátit. Nechtělo se mi tam. Protože chvíle Gerardova odjezdu se tím zase přiblíží.

Puuh XIII

17. února 2008 v 11:57 | jacqueline & Anett |  Puuh
Nebo spíš jsem jen dřímal. "Franku, víš, musím ti to říct, jen nevim jak začít." Hladil mi vlasy a dál vyprávěl, asi si myslí že fakt spím. "Jednou jsem ti říkal, že odsud vypadnu až se mi bude chtít. No, né že by se mi chtělo ale už za tejden tenhle ústav opouštím, já, vadí mi ale, že tu budeš muset zůstat sám, mám tě moc rád víš? Ještě mi nikdo tak nepřirostl k srdci. Asi tě…."

Puuh XII

15. února 2008 v 22:28 | jacqueline & Anett |  Puuh
Gerard mě objal a já sem zavřel oči. Najednou sem ale ucítil, že mě k sobě Gerard tiskne stále víc a jak mi rukama začíná jezdit po zadku. Otevřel jsem oči a uviděl před sebou Gerardův potutelně se usmívající obličej.

Puuh XI

11. února 2008 v 20:55 | jacqueline & Anett |  Puuh
Najednou u nas někdo zaklepal. Nebyl sem schopen se pohnout, ale David vyskočil a otevřel. Nevím, kdo stál u dveří, seděl sem zády, ale vím jen, že Robin s Davidem naštěstí odešli. Pak sem se zhroutil na zem a rozbrečel se. Prostě se všechno zesíná. Všechno.

Trenér IV

9. února 2008 v 10:47 | jacqueline |  Trenér
Pomalým krokem sem šel k parku. Byl sem šíleně nervózní. Sice sem se stále uklidňoval, ale nemělo to cenu, kolena se mi klepala stejně.

Puuh X

8. února 2008 v 20:37 | jacqueline & Anett |  Puuh
Šel jsem směrem k jídelně. Zase mi radostí poskočilo srdce, když sem uviděl Gerarda, jak na mě u jídelny čekal. Přede všemi mě vzal za ruku, pohladil po tváři a následně na ní políbil. Uculil jsem se na něj a vešli jsme do jídelny.

Trenér III

8. února 2008 v 19:30 | jacqueline |  Trenér
Když jsem se ráno probudil, bylo v pokoji ještě šero. Otočil jsem se na bok, podíval se na hodiny - půl sedmý ráno. Jak to že sem se tak brzo vzbudil?
Hned jsem si vzpoměl na včerejšek. Vzhledem k tomu, že sem uplně vzdal tu možnost, že by Quinn zavovolal, rozhodl jsem se, že o tom začnu přemýšlet jako intelignetní, dospělý člověk.

Puuh IX

7. února 2008 v 20:43 | jacqueline & Anett |  Puuh
Bylo mi strašně. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nechat Gerarda Gerardem a být sám do té doby, než si najdu nějaké jiné přátele? Nebo se dál setkávat s Gerardem a ignorovat mé spolubydlící?
Asi hodinu sem jen tak ležel na posteli a koukal. Nikam se mi nechtělo. Ale zase sem se bál, že sem na pokoj příjdou Robin a David a zase mě zmlátí.

Trenér II

7. února 2008 v 20:02 | jacqueline |  Trenér
Tak tu máme další díl...a omluvte Franka, on je prostě tak šíleně happy že je to taková malá dilinka :D
Vyšel jsem z budovy na chladnou, podzimní ulici. Pomalu jsem šel domů. I když začali z nebe padat kapky vody, v mém nitru zářilo slunce. ON chce vidět MĚ.
Mě. Mě. Mě!

Puuh VIII

5. února 2008 v 21:06 | jacqueline & Anett |  Puuh
"Že si nikdy nic s žádnou neměl?" uhodil hřebíček na hlavičku. Jen jsem se na něj podíval a připitoměle se usmál. Plácl mě po rameni. "Taky to nespěchá, holky jsou pitomí, proto mám radši kluky. Ti jsou přímější, nesmějí se každé kravině když něco neumíš a navíc jsou tak roztomile neohrabaný, nebo já nevim jak bych to řekl." "Zdrženlivý." Uvedl jsem vše na pravou míru.

Trenér I

5. února 2008 v 16:50 | jacqueline |  Trenér
Ooh, zbrusu nová story.
Zase sem skončil na zemi. Gerard ke mně natáhl ruku, chytl jsem ho za ní a vyhoupnul se na nohy. ,,Hele, Franku, už mě to vážně nebaví! Soustřeď se trochu!'', vynadal mi můj nejlepší kámoš. Jen sem povzdychl. Kdyby věděl, proč sem se nemohl soustředit. ,,Hele, Franku, tak teď, jo?'' Připravil jsem se na úder a na další pár na matraci pode mnou. Gerard vykopl, napoprvé se mi jeho výkop podařilo utlumit paží, ale napodruhé mi podkopl nohy a já zase přistál na matraci. Jo, kdybych chtěl, klidně bych ho složil, ale teď…

Puuh VII

4. února 2008 v 22:26 | jacqueline & Anett |  Puuh
Dojeli sme do děcáku a všichni vystoupili. Když sem vycházel, někdo do mě strčil a jak sem držel v ruce učebnice, rozsypaly se mi tam na zem. Pár lidí mi je ještě podupalo a tak sem musel čekat, až všichni vystoupěj. Pak sem se sehl a začal je sbírat. Když sem je měl, zase sem se narovnal. Pomalým krokem sem se vydal k budově. ,,Něco sis tam ještě zapomněl.''

Frank Iero

4. února 2008 v 19:34
Tak todle je takový zvláštní. Dnes sme na literatuře brali Nezvala a já sem si asi 5x musela přečíst úryvek z Manon, to je tak krásný.
Ale řekněte si, že to je z GErardova pohledu, nechic aby to vypadalo že jsem to napsala, abych ho opěvovala.

Puuh VI

3. února 2008 v 15:09 | jacqueline & Anett |  Puuh
Tak tohle je fakt debilní. "Jenže já se nechci bavit s tebou, jestli za všechny problémy můžeš ty tak se drž ode mě dál, jasný?" vypadal sklamaně a těžce zmateně, tohle asi nečekal. Já zase nečekal na odpověď a šel jsem do svého pokoje. Svlékl jsem se a šel spát, zejtra to bude těžký.

Sázka XIV - Confusion

3. února 2008 v 14:26 | Black Summer |  Sázka
Já toho Franka vážně miluju <3 :D
Později večer sme vážně vyrazili. Jako Luis a já. Byl uplně nadšenej a z jeho eufórické nálady sem se málem zbláznil. Vypadalo, že ho to vážně těší, že sem se začal v uplně neznámých a děsunahánějících mírách měnit. Skoro to hraničelo s podlostí - ale třeba mi to jen tak přišlo.

Proč jsem to neřek? 12

2. února 2008 v 22:48 | plceeek |  Proč jsem to neřek?
Po hooodně dlouhej době zase další díl..sakra a taky nějaký komentáře!!
Mikey
..vešel jsem dovnitř. Ještě teda bylo otevřeno. Za pultem stál nějakej kluk,mohlo mu bejt tak 23 a měl černý,dlouhý a mastný vlasy. No,musim uznat,byl docela pěknej. Rozhlídnul jsem se po obchodě-pardon,po půjčovně,byl jsem tu sám. Až na toho prodavače. Chodil jsem po odděleních a přemýšlel jsem. Co má Bob nejradši? Horory,zamilovaný filmy,komedie,a nebo by snad bylo lepší půjčit gayporno? Byl jsem zoufalej. Tak pro co se jenom rozhodnout...takže,komedie škrtam. Zamilovaný filmy taky. Takže zbil buď horor a nebo to porno. Hmm..těžký..Bob má horory rád,já taky,ale kolikrát už jsme se spolu koukaly na gayporno...Nakonec jsem se rozhodl pro to porno. Vybíral jsem a vybíral a najednou se za mnou objevil ten kluk a něco mě řekl. Strašně jsem se ho leknul,byl sem tak zabranej vybíránim,že jsem si ho vůbec nevšimnul. Otočil jsem se na něj. "Nechcete pomoct?" zeptal se mě a kouknul na mě těma jeho krásnejma očima. Na tričku měl připíchnutou jmenovku,byla tam jeho fotka a jméno Bert McCracken.