Pane, pojďme si hrát....

In the space - II

15. prosince 2007 v 21:40 | Miki |  In the space
A máme zde další díl mimozemšťanaXD...čtěte pomalu, je to krátký a nezapomeňte zanechat komentXD
Ne to přece není možné říkal jsem si sám pro sebe a nebyl jsem sto se pohnout.
"Ale ano je to možné. Franku, ty na nás nevěříš?" Optal se jemně....Gerard.
"Teď už asi budu muset co???"

"Nemusíš nic, ale změnit názor by nebylo špatný." Jeho klid mě znepokojoval.
"Nemusíš mít strach Franku, bude to výlet jenom na chvíli. Pro nás je to věděcký výzkum, vy lidé je taky přeci děláte, ne??? Třeba na myších." A trochu se zasmál.
"No tak, nemám na vybranou....Můžu tě o něco poprosit?" Optal jsem se.
"Neboj, už ti nebudu číst myšlenky." Slíbil a mrknul na mě jeho svítivýma očima. Musim uznat měl je nádherný. Doprdele, co to plácám....n nic.
"Tak pojď, většině so to líbilo." A chytnul mě za ruku, ta jeho byla uplně normálně teplá, byl uplně
jako normální člověk.....nic jak z Muži v černém, nebo tak.
Došli jsme na balkón a na něj byly zpuštěny takový malýschůdky po kterých jsme vlezli dovnitř. Bylo to tam nádherný, takový bílý, všude samej přístroj.
"Hele, Gerarde, a to to jako jiný lidi neviděj?" Optal jsem se když mi došlo, jak je ten kolos velkej.
"Ne, dnes ho můžeš vidět jenom ty." No docela zajímavý. Zavedl mě do místnosti, která vypadal jako
u nějakýho psychouše v pracovně.
"Já nepotřebuju psychiatra." Zaprotestoval jsem.
"Myslíš???" Povytáhl obočí.
" No...jo...."
"A myslíš, že až když by si tam u vás někomu řekl co se ti stalo, že by si nemyslel že budeš potřebovat psychiatra?" Zasmál se. Měl pravdu.
"No, ale to je nenormální abych to neřekl, co proti tomu budeš dělat?" Optal jsem se.
"Pak ti vymažu paměť a už si na mě nikdy nevzpomeneš." Řekl jednoduše. Mě se to moc nezamlouvalo, ale radši jsem byl zticha abych něco ještě nezhoršil.
"Hele a co ty si jako zač?" Musel jsem se optat, protože se celou dobu o mě staral jen on.
"No, já jsem lékař a psycholog."
"Cože?" Vyhrknul jsem.
"To u vás nemáte?"
"ale jo, ale neřekl bych to do tebe....u nás bejvaj doktoři starý dětci." Zasmál jsem se a on taky.
"No, kdybys věděl kolik mi je, třeba bys byl překvapenej." Namítnul.
"Kolik ti je?"
" Dvěstě třicet osm." Jenom jsem vyvalil oči.
" U nás nestárneme, dojdeme do určitého věku a pak už je to napořád." Zajímavý, to bych taky chtěl.
"A Gerarde, vy mluvíte našim jazykem?" Otázka která mi dobu vrtala hlavou.
"Ne, my máme svo telepatickou řeč, čteme si myšlenky, ale když jdeme za lidmi, ihned umíme jejich jazyk." Doprdele začínalo se mi to čímdál tím víc líbit a litoval jsem toho, že nejsem mimozemšťan.
Povídali jsme si strašně dlouho a mě to přišlo jako bych konečně našel někoho, koho jsem hledal. S ním jsem si rozuměl ve všem. Dokonce i v hudbě, ano oni poslouchali naši hudbu, zvláštní. Víc a víc jsem začínal poci´tovat nechuť k tomu okamžiku, kdy se budu muset vrátit.
"Gerarde?"
"ano."
"Musím se vrátit?" Optal jsem se ho, protože bych tam rád zůstal i přes to, že jsem znal jen jeho.
"Jsi první člověk, který se mě na to optal, ne vlastně druhý. Bert, chtěl tu taky zůstat. Stali se z nás přátelé, ale prostě to nešlo. Promiň." Pro mě to bylo nepříjemné, chtěl jsem tam být. Gerard mě záhadně přitahoval.
"A to tu jsi jen ty a na téhle lodi?" Ještě jsem se optal
"Ne je tu sposta členů, muži, ženy i děti. A ne, my žijeme na jedné vzdálené planetě, která se jmenuje MCR." Vysvětlil mi a tak pěkně se na mě podíval.
"Jsme si pěkně pokecali a teď příje ta zravotní prohlídka." Vážně jsem si připadal jak u doktora.
Jak řekl, tak jsem si svlékl oblečení a byl jsem jen v boxerkách. On vzal takový zvláštní přístroj a jezdil s nim po mojí kůži.
"Co to děláš?" Optal jsem se se zájmem.
"Zkoušim, jestli nemáš rakovinu." Zvláštní způsob. Potom si vzal ještě nějakou trubičku a u mi přiložil k ruce a vysvětlil, že to mi měří tlak.
Uděla ještě hodně vyšetření se spoustou zvláštních přístrojů a pak mě začal prohlížet svýma rukama.
Nevím proč, ale běhal mi mráz po zádech. Měl jsem hejno motýlů v břiše a i v hlavě. Bylo to zváštní, když se jeho ruce dotýkaly mojí kůže, měl je takové jemné a ty úkony co dělal jsem nezažil u žádného z doktorů.
Když zkočil u zad, přešl k mému řichu to různě ohmatával a zkomal ajá, byť je to zvláštní, začal mít problém.
Vždycky jsem si myslel, že jsem čistej heteor, ale to se teď změnilo, i když, on není člověk.
Už jsem se nedokázal udržet a prostě jsem ho něžně políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pansy Pansy | 16. prosince 2007 v 11:35 | Reagovat

to je uzasne !! ja z toho nemozem :D:D:D...uplne perfektne !! ...... prosim richlo pokrackoo :D

2 vampírka vampírka | 17. prosince 2007 v 15:34 | Reagovat

já chci pokráčko! je to super...prej planeta mcr : )

3 sweetsky sweetsky | 26. prosince 2007 v 10:10 | Reagovat

ááááh to je nádherný!!! pokračuj

4 Nikita Nikita | 6. května 2008 v 14:57 | Reagovat

planeta mcr...taky dobrý...:):):)

5 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | Web | 18. července 2008 v 10:26 | Reagovat

Jéééééé

A jak si jako představuješ to, že neni pokráčko??? xD

Jinak...planeta MCR, to mě dostalo.. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama