Pane, pojďme si hrát....

Exchange-VII

17. listopadu 2007 v 21:27 |  Exchange
Po hodně dlouhý době zase trochu záměny.....Sry ale prostě škola a čs je neúprosnej a tak na to nemám tolik času kolik bych chtěla, ale přesto si myslim, že by se vám to mohlo líbitXD

Gerard
Probudil jsem se docela brzo ráno a hned jsem si to namířil do práce, prootže jsem musel ještě před tim večírkem něco dodělat.
Prací jsem byl tak zabrán, že jsem si ani neuvědomil, že už večírek musel začít, bylo asi půl osmé. Tak jsem s tím pro dnešek skončil a vyšel jsem mezi ostatní, abych se s nimi snobsky bavil. Všedo to bylo samej Santa a spousta jídla pití a lidí. Sednul jsem si ke stolu kde byl Justin Milan a ještě nějací lide, mimoto nějaká slečinka, která mě pořád okukovala, bylo mi to krajně nepříjemné a ani nevím proč, když byla dost heská.

Pak jsem si ale vzpoměl, že jsem si v pracovně nechal mobila a tak sem se omluvil a šel jsem si pro něj.
V pracovně jsem utrpěl menší šok, byl tam jeden Santa a já v něm poznal toho chlápka z taxíku a co to neděla. On mi sypal nějaký prášky a stříkačky do zásuvky.
"Co tu děláš?" Vyhrknul jsm a mezitím dorazili oba pánové.
"Podivej Justine i ty Milane, on má ve stole drogy a stříkačky." Vykřiknul vítězoslavně, asi toho měl v sobě už hodně.
"Vidíte co to říká za nesmysly a navíc já se ojím jehel. Ochranka." Musel jsem zakročit, protože sem nechtěl aby mi to všechno pokazil. Naštěstí se k němu už hnali dva sekurťáci.
On byl, ale ozbrojen a mířil tou pistolí přímo na mě. Nevěřícně jsem se na něho podíval a viděl jsem, že by to možná chtěl udělat, ale že to přece jen nenudělá ale ostatní si asi myslelai, že ano a tak ho nechali vyběhnout na ulici.
Naštěstí se vše uklidnilo a po něm vyhlásili pátrání. Mě bylo docela špatně a tak jsem šel na záchody a zapálil jsem si. Asi za minutku tam někdo přišel, Po hlasech jsem je poznal byli to oba páni a kontrolovali jestli tam někdo je nebo ne, tak jsem si stoupnul na mísu a čekal.
"Vidíš Milane, já ti to říkal..." Mluvil Justin. " Já ti říkal, že nedostatek peněz změní i našeho Franka k tomu aby se stal zloduchem, jako byl ten, kterého jsme tak úspěšně převychovali na úspěšného podnikatele." Tak takhle to bylo, od začátku mi to bylo podezřelý. Rači jsem potichu poslouchal dál.
"A co s nima teď uděláme?" Zeptal se Milan.
"No co, Franka si vzít zpět nemůžeme a toho pobudu si tu taky přece nenecháme, hned po té velké burze ho vykopnem a místo něho půjde někdo jíný, někdo jako Frank." Rozhodnul to jednoduše Justin. A mě už to všechno zapadalo.
"A Milane, teď moje výhra z naší sázky." Tak ona to byla sázka.
"Tady máš ten spropadenej dolar." Jeden dolar? Oni klidně kvůli jednomu dolaru zničej člověku život. To je strašný. Musel jsem ho najít.
Naštěstí oba vypadli a tak já taky a ovnou jsem si to hnal ven, abych ho stačil najít.
Všedo bylo spoustu Santů, ale jeho bych poznal byl hodně malej a vrávoral, pak jsem ho uviděl na rohu nějaké zapadlé ulice. Hnal jsem si to zaním, on už zašel do nějakého domu, já za ním. Nešel do nějakého bytu a ani za sebou nezavřel dveře, tak jsem tam vešel a vevnitř byla nějaká holka a zdobila stroneček.
"Hele kdo seš a co tu k sakru chceš a kde je vůbec Frank?" Asi se lekla.
Rychle jsem jí vysvětlil kdo jsem a při tom když jsem jí řikal jak to bylo s tou výměnou, jsme doběhli do koupelny.
Tam ve vaně ležel Frank, vypadal bídně. Rychle jsem zavolal Patrickovi aby řekl řidiči aby sem přijel a odvezl nás do Frankova domu a a aby tam zavolal doktora.
Asi za čtvrt hodiny jsme byli doma a doktor tam už čekal. Vyšetřil ho a řekl, že je jen hodně opilý a že to musí vyležet.
Proto jsem ho nechali ležet a já a Helena jsme šli do pokoje. Všechno jsem jí to ještě jednou řekl a společnýma silama, ještě s Patrickem, jsme přišli na plán pomsty.
Trvalo nám to dost dlouho a mě napadlo jít se podívat za Frankem. Sednul jsem si na jeho postel a pozoroval ho, vypadal vážně hesky. Bože už mi to leze na mozek, já tu obdivuju kluka a v pokoji je taková kočka a se mnou to nic nedělá.
Začal se probouzet.
"A byl to jen zlý sen." Mumlal si pro sebe, ale když otevřel oči, tak se bez váhání na mě vrhnul a začal mě škrtit a při tom si nedopatřením kleknul na můj rozkrok a ve mně místo bolesti, to vyvolalo něco úplně jiného.
Začal mi ale docházet kyslík tak jsem ho ze sebe nějak musel dostat. Naštěstí jak byl nalej a vysláblej mi to nedalo moc práce.
"Hele uklidni se, všechno ti vysvětlím." A jak jsem řekl tak jsem i udělal, do detailu jsem mu to vysvětlil a taky jsem mu řekl o tom plánu, co jsme měli s Helenou.
"To sou ale hajzlové, jen kuli jednomu dolaru zničej člověku život. No ale eště, že to dopadlo takhle. Promiň Gerarde, že sem tě škrtil, to mělo patřit jim." Omlouval se mi a abyl u toho strašně sladkej a roztomilej a já už ani neuvažoval nad tím nad čím jsem uvažoval.
"Neomluvej se, já to chápu, to spíš já bych měl....Promiň." Řekl jsem a nevým co mě to napadlo, ale moje tělo a všechno ostatní to chtělo. Políbil jsem ho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama