Pane, pojďme si hrát....

Subtenant-X

10. září 2007 v 16:07 | Miki |  Subtenant
Gerard
Odměřeně a dost arogantně jsem Franka pozdravil. Nevím proč se mi to vrátilo, ta uvolněnost nejspíš plynula z alkoholu.
Začal mi vyprávět něco o tom, že ví proč se s náma stalo to co se stalo, poslouchal totiž za dveřma. A ano moje předtuchy se naplnily měl v tom prsty ten sráč. Věděl jsem, že se mi bude chtět pomstít a využije jakou koliv příležitost. Frank se ihned začal vyptávat na to za co to byla odplata. Dost arogantně jsem ho odbyl, aby se nestaral.
"Bylo to viagrou?" Položil mi otázku. Nejdřív jsem nechápal co myslí, pak mi to doteklo. Neuvěřitelně mě nasralo, že si o mě myslí, že jsem teplej a nebyl jsem snad? Netoužil jsem po něm, jo toužil, ale nedopustim aby to věděl. Nedopustim ze sebe udělat teplouše. Zase jsem byl na něho hnusnej a on se rozbrečel a mě došlo, že pro něj to něco znamenalo.
"Aha...Takže tys to bral vážně jo?" Optal jsem se nuceným znechuceným tónem. On přikývnul. A doprdele..
"Jo to včera co jsem ti řek, myslim vážně." Sakra on ke mně něco cítil a ty snad k němu ne Gerarde? Ne ne ne!!! Hádali se ve mně dva Gerardové a jeden měl pravdu, cítil jsem k němu spoustu citů, jen jsem se s tím nedokázal smířit a děsně jsem se na něho rozkřičel a vyhodil ze svého pokoje. S pláčem utekl.
Lehnul jsem si na postel a přemýšlel jsem. Snad dvě hodiny. Konečně jsem se rozhodnul udělat to co jsem měl už dávno.
Sešel jsem dolů a zaklepal jsem na dveře jeho pokoje a chtěl jsem se mu za všechno omluvit a řict mu, co k němu cítím. Nikdo mi ale neotevřel. Proto jsem vzal za kliku a odevřel, nikdo tam nebyl. Bylo tam prázdno. Zastavilo se mi sdrce a snad i dech. Spamatoval jsem se a došlo mi, že odjel. Najednou jsem cítil bezmoc a strašně jsem se nenáviděl, to kvůli mně zmizel a myslí si, že ho nesnášim.
Chtěl jsem ho jít hledat, nevěděl jsem ale kam a nejspíš jsem byl strašný zbabělec. Nešťastně jsme se odšoural k sobě do pokoje a pustil si muziku v domění, že zapomenu.
Nezapoměl jsem, tři dny jsem chodil jako tělo bez duše, s výčitkami svědomí, že za to můžu já. Já na něho byl hnusnej, já na něho křičel, já ho vyhnal. Mohl jsem za to já, že jsem se nedokázal vyrovnat s tím, že miluju kluka a toho koho jsem milovaj, jsem tím zranil.
Klapla schránka na dopisy a bílá obálka dopadla na koberec, došel jsem pro ni a zvedl ji. Stálo na ni Pan Gerard Way, bylo to tedy pro mě, zvláštní bylo, že mi to někdo poslal z Londýna, nikoho jsem tam neznal. Co to mělo znamenat?
Rostrhnul jsem obálku a z ní vypadnul popsaný papír, který jsem zvedl a četl co na něm stálo:
Ahoj Gerarde,
Víš, myslím, že by si to měl vědět, proto ti píšu.
Odjel jsem do Anglie, protože jsem si myslel, že zapomenu, že zapomenu na člověka, kterého miluju.
Chci aby si věděl, i když vím, že tě to nijak nepotěší a asi ani nebude zajímat, že si první člověk do kterého jsem se opravdově zamiloval.
Tady v Londýně je hesky, ale já si uvědomil, že mi hesky nebude nikdy a nikde, když nebudu s tebou. Asi tě nezajímají tyhle slova,ale já je někomu musel říct a tady není nikdo, kdo by mě poslouchal, proto ti to píšu a vím, že až to budeš číst, já už nebudu. Došel jsem k závěru, že já jsem tady na Zemi zbytečný, ba naopak, že jen těm keré miluju, dělám příkoří.
Chci abys to věděl, nikdo jiný se to totiž neodzví, nikoho kdo by se o mě zajímal nemám. Proto to říkám tobě, své jediné a zároveň nešťastné lásce.
Chci abys věděl, že tě miluju......
Teď půjdu a hodím ten dopis, píšu ho na heském mostě, a pak.....ty víš.....stejně jsem vždycky chtěl vědět jaké to je, umírat.....
Sbohen Gee a žij šťastně
Miluju tě
Frank
Když jsem to dočetl, dopis už byl uplně promočený mýma slzama. Byl jsem nešťastný, zničený, zlomený a zhnusený ze sebe, z toho, že jsem zavinil tohle a taky to, že si to vyčítal a přitom to byla jen a jen moje vina. Miloval jsem ho a nedokázal jsem mu to říct, naopak já ho zničil, jsem vrah to kvůli mně.
Kvůli mně se zabil, já jsem vrah.
Složil jsem dopis a se spostou výčitek jsem došel za město, kde byl útes. Sednul jsem si na kraj a přemýšlel.
Přemýšlel jsem nad tím, proč zrovna já, proč jsem si uvědomil a připustil to, že ho miluju až ve chvíli, kdy jsem ho zranil a stratil na vždy. Nezasloužím si být, měl bych se škvařit v pekle.
Jak je vůbec možné, že se kvůli mně mohl zabít, jsem odporný, jen tím, že jsem si to nepřiznal a nedokázal jsem se s tím smířit v čas.....
Vstal jsem a došel až na uplný kraj skály. V očích mě pálily slzy a jedna jediná mi ukápla a padala do té hluboké propasti, která mi připadala jako moje srdce. Tak prázdná, kamenná a opuštěná, dokáže pohltit a nevrátit, zničit, tak jako moje srdce.
Rozpřáhl jsem ruce, jako bych chtěl vzlétnout.
"Pro tebe Frankie, miluju tě." Zašeptal jsem, i když jsem věděl, že on už se to nedoví.
A pak už jen poslední krok a chvíli jsem si připadal jako pták.
Potom jen tma úleva a zapomění..................
The end
originál vyšel u mě themostbestmusic.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mecki Mecki | Web | 11. září 2007 v 17:38 | Reagovat

No uf om ughm no dneska je toho na mě moc wšichni umíraj .....

2 kriplové kriplové | 22. prosince 2007 v 20:17 | Reagovat

to je strašnej konec!!!taky to mohlo bejt lepší!!!Zkazilo to celej příběh

3 Nikita Nikita | 6. května 2008 v 17:26 | Reagovat

ježíši už zase smr'ták???nebylo toho už dost???měl třeba odjet za nim a chytit feeho na mostě nebo tak něco ale tohle???jsem smutnááááááááá!!!

4 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | Web | 17. července 2008 v 12:09 | Reagovat

Eh..to je smutný... já čekala happy end. Ale tenhle konec má hodně co do sebe. Byla to úžasná story, fakt povadená...

5 xD xD | 4. října 2008 v 12:46 | Reagovat

Nééé :'(:'(:'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama