Pane, pojďme si hrát....

Subtenant-VI

3. září 2007 v 20:47 | Miki |  Subtenant
Gerad
Za nějakou dobu co Frank odešel, se domů přiřítila matka a rozhodla se, že mě strapní. Přichystala seznamovací dýcháne. Větší trapárnu jsem v životě nezažil. Jen pro jednu věc mi to bylo užitečný, aspoň už vim, že je Frankovi sedmnáct. Myslel jsem si to.
Po chvíli jsem se odebral do svýho pokoje a je tam nechal o samotě, trochu mi bylo Franka líto. Rychle jsem, ale myšlenky na Franka, jak jsem si myslel, zahnal.
Začal jsem kreslit, nakonec z toho vzniklo něco, co bylo vážně hodně podobný Frankovi. Hned jsem to založil do knihy a snažil jsem se zahnad myšlenky na to, co mi Bert řekl. Nemohlo být možný že by se mi Frank líbil.
Lehnlu jsem si rači a za nějakou dobu jsem usnul neklidným spánkem. Zdálo se mi o Frankovi, takový docela kraviny, ale vim, že v nich byl Frank.
Probudil jsem se asi v deset ráno a došel jsem si na snídani, kterou přichystala máti. Byla totiž sobota a tak byla doma, ach jo. Frank už snídal, bylo vidět, že se matičce líbil, protože se o něj moc dobře starala.
"Ahoj." Pozdravil jsem je nevrle. Frank mi kývnul na pozdrav a při tom se zase tak krásně usmál. Zase jsem cítil ty motýli v břiše a málem se mi podlomila kolena. Připadal jsem si jak malá puberťačka.
Máti dělala palačinky, nikdy nedělá palačinky, to bylo určitě kvůli Frankovi. Nic jsem neříkal a snedl jsem to.
Celý den proběhl celkem klidně já sem byl zalezlý u sebe a něco sem si věčně čmáral. Máti nejspíš chudáka Franka mučila těma jejíma otázkama. Bylo mi ho líto,ale prostě nevím proč, nedokázal jsem tak dojít a začít se s nim bavit, aby mu matka dala pokoj. Nešlo to, něčeho jsem se jakoby bál, musel jsem se k němu chovat hnusně a odměřeně, kdybych to nedělal určitě bych udělal něco co bych nechtěl.
Asi v pět hodin jsem se šel ospchovat pak jsem si namaloval oči a začal sem si vybírat co na sebe. Kurva proč to dělám?? Chci se snad někomu líbit? Ne, budou tam samý nány tak co? Gerarde ty se chceš někomu líbit.
"Drž hubu!!!" Všechno se to ve mně hádalo a já jsem nakonec na sebe nahlas zařval. Pomyslel jsem si, že si asi vážně budu muset s Bertem jako psychiatrem promluvit.
Nakonec jsem ze skříně vytáhnul klasiku, černý rostrhaný pasent džíny a černý triko.
Bylo šest a tak jsem sešel dolu, věděl jsem, že musíme vyrazit dost předem, Tré bydlel celkem daleko a navíc jsem museli ještě pro Berta.
Frank už čekal dole, moje matka mu pořád něco hučela do hlavy, chudák. Strašně mu to slušelo, měl upnutý taky roztrhaný džíny a červený triko. Byl v tom moc krásnej. Pak jsem se zamyslel nad svýma myšlenkama a v duchu si rychle nafackoval, abych se vzpamatoval.
On se zase tak zářivě usmál.
"Sluší ti to Gerarde." V tu chvíli se mi v břiše vyrojilo takový hejno motýlů, že to snad ani nebylo možný. Potěšilo mě to. Kurva proč mě to těší od KLUKA?
"Hmm dík" Byl jsem zase odměřený. Jedna půlka na něho chtěla být milá a ta druhá zase ne protože věděla, že kdybych na něj milý byl, něco bych provedl.
On se zatvářil dost smutně a mě to prostě nedalo a musel jsem mu říct, že mu to taky sluší. Děsně při tom sčervenal.
"Tak asi pujdem né??" Optal jsem se a při tom sem koukal všude možně jen né na něj.
"Tak jo....Nashledanou paní Wayová." Souhlasil a pozdravil matku. Já jsem se s ní taky rozloučil. Namířili jsme si to přímo k Bertovi.
Mezi náma zavládlo ticho, takový to blbý ticho. On ho prolomil.
"A hele není to blbý, že tam jdu, když vlastně nikoho neznám??? Teda mimo tebe.. i když...." Zarazi se, vím proč, ani mě neznal.
"To máš fuk já je taky moc neznám a je mi to celkem ukradený." On chtěl určitě navázat nějakou konverzaci, aby se aspoň něco dozvěděl, já chtěl taky, ale něco ve mně to nedovolilo. Jen pokrčil rameny a mlčky sme došli aš k Bertovi.
"Nazdar kluci." Pozdravil docela z vesela Bert a mě bylo jasný, že se tam dost těší.
"Čau." Řekl jsem uplně stejně jako Frank a musel jsem se tomu chtě nechtě zasmát, on taky.
Cestou na párty to už bylo lepší, Bert se postaral aspoň o nějakou konverzaci, takže tam nebylo to vadný ticho.
Šly jsme pěšky protože nám bylo jasný, že tam bude chlast.
Přesně v sedum jsme dorazili k Trého baráku. Tam už byla slyšet hudba a byla tam spousta lidí. Hned u dveří jsem potkal Paris, ihned se mi skazila nálada. Ona se na mě tak perverzně dívala, bylo mi z ní na nic.
A potom jsme narazili na samotného hostitele.
"nazdar Way, tak co vypustil si toho svýho Krakena?? A co je todle?? Tvůj chlapec?" Tré byl ichtyl, vim, že to myslel ve srandě, ale sral mě....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mimuska mimuska | Web | 6. září 2007 v 16:45 | Reagovat

juu a pokracko bude?:???? ....sa strasne neviiim dockaaat!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 sweetsky sweetsky | 22. prosince 2007 v 19:55 | Reagovat

xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama