Pane, pojďme si hrát....

Subtenant-IX

10. září 2007 v 16:06 | Miki |  Subtenant
Frank
Pomalu jsem přišel k Geemu a zatřásl jsem s ním, on rozlepil svoje úžasně zelený oči a podíval se na mě. Pak se kouknul vedle sebe a uviděl tu Paříš, bo jak se jmenuje a děsně se vyděsil, jako kdyby to byl pavouk, no mezi náma, já se mu nedivim.
Ta slepice na něj kvokala něco jako že včera se neodtahoval. Vypadal, že se snaží si vzpomenout co se dělo, já to taky nevěděl, teda částečně. Pak se naše pohledy setkali a v jeho očích zajiskřilo.
"Ten hajzl." To bylo všechno co řekl. Rychle se oblíknul a vyřítil se z pokoje, já tam zůstal stát jak tvrdý Y.
Rači jsem rychle vypadnul než na mě ty dvě něco skusily. Došel jsem si tam ještě na záchod a pak jesm chtěl jít domů. Ale z toho pokoje kde jsem ještě předchvílí byl, jzněli něčí hlasy.
"...děvčata to vám nikdy nezapomenu, ste báječný." Zrovna říkal nějakej mužskej hlas, mě byl povědomej, ale nějak jsem si nemohl spomenout komu patří.
"Sim tě Milane pro tebe bych udělala všechno, to víš ne...A vůbec co si jim do toho dal?" To byl hlas tý Avril co se motala fůrt kolem mě. Milan, teď mi to došlo, ten barman! To divný pití! Omg, on nám do toho něco dal. Přikrčil jsem se a poslouchal dál.
"Ale nějaký uspávací prášiky a děvčata porzor, taky viagru." Smál se ten hajzl hnusnej.
"No jo mě to bylo hned divný, že jsem je tu našli válet se po sobě. Asi už to nemohli vydržet." Teď se smála ta druhá. Já jsem se zhrozil toho co jsem vypil. Bože, tak proto jsem po něm toužil? Kvůli viagře? Ne, to bylo kvůli tomu, že ho miluju, vím to.
"A holky co ste s nima dělaly?" Vyptával se ten barman.
"Vlastně nic jen jsme je uvedly do toho stavu jek se vzbudili a to je všechno....spali, něšlo s nima něco dělat." Chichitala se jedna z barbín.
"Dívky, moc vám díky...Jako odplata se mi to zdá přespříliš dostačujcí. Pa holky...Já se teď du někam uklidit, páč si myslim, že Wayovi to dojde." Na nic jsem nečekal a vyrazil jsem z toho prokletýho baráku přímo domů.
Domů sem šel pomalu, přemýšlel jsem nad tím, jestli to mělo za příčinu viagra nebo něco jinýho. Došel jsem k závěru, že u mě to viagrou nebylo, ale co Gerard???
Doma nikdo nebyl, jenom Gerard. Šel jsem na jisto do jeho pokoje. Zaklepal jsem a on mi otevřel.
"Nazdar." Pozdravil mě a ta jeho odměřenost byla spátky. Nejspíš to bylo jinak než u mě.
"Víš co jsem teď slyšel?" Musel jsem mu to povědět, to o tom hajzlovi.
"No?" Prátáhl a čekal.
"Může za to ten barman, Milan....On nám do toho pití něco dal...A stěma dvěma courama byl domnuvený...Prý nějaká odplata." Všechno jsem mu to vyklopil, on poslouchal s kamenou tváří a drtil cigaretu co měl mezi prsty.
"Já to věděl, já věděl, že se mi ten hajzl pomstí. Myslel jsem si že v tom má prsty on." Byl dost nasranej a nepřítomě civěl do zdi, v očích vražedný výraz.
"Za co odplata?" Musel jsem se optat vrtalo mi to hlavou.
"Nestarej se to je moje věc...A navíc za to nemůžu." Byl dost nepříjemnej, šel z něho strach. Nebyl to ten Gerard ze včera, co mě tak něžně líbal.
"Bylo to viagrou?" Na to jsem se neměl ptát.
"A z čeho asi? Snad si nemyslíš, že bych byl buzerant a jel po tobě." Bylo to dost krutý a mě v očích začali pálit slzy. Rozbrečel jsem se jako malý dětsko, on se na mě podíval.
"Aha...Takže tys to bral vážně jo?" Přikývnul jsem.
"Jo to včera co jsem ti řek, myslim vážně." Musel jsem to říct, už to nešlo vydržet.
"No tak vypadni z mýho pokoje, já nehodlám trávit čas s teploušel. Já totiž nejsem buzna jako TY!" Děsně se rozkřičel a na poslední slovo si dal záležet. Otočil jsem se a s brekem vyběhnul z jeho pokoje. Byl jsem nešťastný po tom co mi říkal, vím bylo to asi kvůli těm vlivům, ale stejně to strašně bolelo. Doběhl jsem do podkroví a sbalil jsem si nejpotřebnější věci. Utekl jsem jako malý dítě.
Zastavil jsem se až na nádraží. Koupil jsem si lístek a odjel jsem na letiště. Za poslední prachy sem si koupil letenku do Londýna. Nevím proč, ale chtěl jsem tam, myslel jsem, že zapomenu.
Cestou letadlem, jsem přemýšlel, strašně jsem přemýšlel. Na nic jsem nepřišel, jen jsem brečel a brečel. Bylo mi úzko, nemohl jsem uvěřit tomu, že se takhle choval, včera byl, takový jiný, takový opravdový a dnes, zase ta bariéra. Asi jsem se v něm spletl.
Vylez jsem do chladného londýnského vzduchu, bylo tu hesky, ale pak mi došlo co tu vlastně dělám. Neměl jsem žádný peníze, nic. Mám být bezdomovec? Ne.....
Šel jsem až jsem dorazil na most, sedl jsem si na zábradlí vytáhl jsem papír a propisku a napsal jsem dopis. Hodil jsem ho do schránky. A šel jsem udělat to, co sem měl už dávno, to co bylo správné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama