Pane, pojďme si hrát....

Subtenant-II

1. září 2007 v 19:59 | Miki |  Subtenant
Frankie
Už dlouhou dobu jsem hledal ubytování. Byl sem mladej kluk po střední a neměl sem moc prachů, takže sehnat si něco slušnýho byl problém. Nakonec jsem narazil na jednu ženskou, no řekněme, že vypadala jako jedna z těch od silnice, ale byla celkem milá a nabídla mi ubytování, prej bere podnájemníky a nebylo to ani drahý, tak sem ochotně souhlasil.
Zejtra se stěhuju, no konečně vypadnu z týdle díry, který musim řikat domov. Máti věčně v lihu a otec, když není v hospodě, tak je doma a věčně na mě řve, abych se už konečně postavil na vlastní nohy a přestal jim zabírat místo. Svině sou to.
Žádný kámoše sem neměl, všichni se mi vyhýbali a já ani nevím proč. Možná proto, že jsem jinej než oni, ale co je na tom, že se maluju a oblíkám jinak než oni??? Asi jim přídu divnej, no nic.
Šel jsem dělat svoji obvyklou činnost, předtím než jsem šel spát a to sednout si do parku a čučet do blba.
Když bylo asi půl desátý večer vyrazil jsem k domovu. Byl jsem rád, že už to bude jen poslední noc, když jsem odemknul dveře, matka hned spustila.
"Franku, kde si byl a vůbec sehnal sis už nějakej byt a práci??" Na tohle se mě ptala každej den, jinak mi neřekla nic jinýho.
"Jo mami, zejtra se stěhuju." Ani jsem se nesnažil jí řcít, že jsem jí to řikal už dvakrát.
"No to je dost. A padej teď do svýho pokoje ať se na ten tvůj hnusnej ksicht nemusim dívat." Jak milá to maminka. Kráva, co já za to nemůžu, že sem se narodi.Když neumí šukat, tak ať to nedělá. Měla mě ve čtrnácti a pořád mi to vyčítala. Na to, že ji bylo třicet jedna nevypadala, spíš tak na šedesát. A to mi měla za zlý, že kvůli mně stratila svou krásu, ani si neuvědomuje, že za to může ten chlast, i když ona heská nebyla nikdy.
Já jsem rodiče neměl rád, prachy sme měli vždycky, ale na mě šetřili a nikdy mi nedali tolik kolik bych potřeboval, natož nějakou lásku.
Jednou, když mi bylo pět mě zavřeli na dva dny do sklepa, kde byly krysy a pavouci a děsná tma a taky strašná zima. Dostal jsem z toho zápal plic a musel jsem do nemocnice, pamatuju si, že ten tejden v tý nemocnici, byl nejkrásnější v mým podělaným životě.
A aby toho nebylo málo všichni, všetně rodičů, si mysleli, že sem buzna. Proč?? To sám nepochopim. Nebyl jsem dokonce sem měl jednou holku, se kterou sem chodil dva měsíce. Pak jsem ale zjistil, že se ta holka vsadila s kámoškou, že mě sbalí a připraví o panictví. Vyhrála to, káča blbá.
Lehnul jsem si do postele a pozoroval stíny mýhajcí se na stropě mého pokoje. Pak jsem zavřel oči a usnul neklidným spánkem.
Ráno sem se probudil celej rozlámanej. Když jsem vylezl z postele, tak jsem zjistil, že jsem nejspíš celou noc spal s krumpáčem. Nevim jak se tam dostal a rači to ani nebudu zkoumat, to asi milý tatínek přichystal neškodné překvapení na svého synka.
Bylo devět hodin a já se dal do kompletního balení. Sbalil jsem si snad uplně všechno co bylo moje a na co jsem měl nárok, jen nábytek jsem jim tam nechal, předpokládám že tam kam du snad něco mít budou.
S tou ženskou jsem se domluvil že k ní příjdu ve tři odpoledne a teď je jedna a já mám hotovo a tady neubudu navíc, už ani vteřinu.
Sešel jsem po schodech dolů, tam se mi naskytnul stejný obraz jako včera večer. Máti s flaškou u televize.
"Kam deš Franku?" Ježiš ta je blbá to si ani nepamatuje ze včera? No nic, teď už to vydržim.
"Stěhuju se, jak jsem ti říkal." Už abych vypadnul.
"Tak sbohem synáčku a už mi nikdy nelez přez práh." No není to nejvroucnější rozloučení, ale mě to nevadí. Já k ní cítím asi tolik co ona ke mně.
"Jo..Sbohem." Zabručel jsem a vyšel do sychravého podzimního počasí.
Ta paní ke které jsem měl jít, bydlela až na drukém konci města co já. Na městskou hromadnou dopravu jsem neměl, tak jsem byl vlastně rád, že mám ty dvě hodiny čas. Než se tam dostanu s těma rancema, to bude trvat věčnost.
Dorazil jsem asi pět minut před třetí, tak jsem si řekl, že počkám do tří a pak zazvoním. Měl jsem celkem strach, aby po mě ještě náhodou něco nechtěla. Franku přestaň myslet na kraviny, je to hodná paní, co tě vezme bydlet k sobě.
Ha, tři. Vztáhnul jsem ruku ke zvonku a zazvonil. Chvíli se nic nedělo a pak se dveře otevřely. Stál v nich dost mladej kluk.Měl černý polodlohý vlasy a děsně krásný oči, takový zelený a při tom hnědý, nevim jak tu barvu popsat, vim jen že se na mě s nima koukal a já musel sklopit ty svoje, jinak bych se stoprocentně v těch jeho utopil. Taky byl trochu vyšší než já. Strašně heskej kluk. Ježiši maria na co to myslíš Franku vždyť je to KLUK a ty si na holky. Pak mi došlo, že ta ženská neřekla, že má syna, tak jsem si myslel že jsem na špatný adrese.
"A-ahoj" vykoktal jsem ze sebe pozdrav a chtěl jsem se v zápětí omluvit, že jsem nejspíš na špatný adrese,ale on si mě prohlížel a pak řekl něco jako čau a já jsem k němu vzhládnul, ty oči mě fascinovaly.
"Ty si ten podnájemník, kterýho sehnala moje máti co? Tak pojď dál." Aha, tak to přecejen bude její syn. Kývnul jsem a vešel za ním do haly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama