Pane, pojďme si hrát....

Exchange-IV

19. září 2007 v 12:49 | Miki |  Exchange
Moc di toho važte...velký vypětí sil mi to dalo, abych to napsalaXD....čtěte pomaluXD
Frank
Tak jsem si tedy sednul do toho taxíku a ten se posléze rozjel.
Přijeli jsme do takové zapadlé čtvrti, ve které jsem ještě v životě nebyl. Bylo to tam otřesné, tam jistě žile jen ta největší spodina New Yorku.
"Ježiš co tak vyděšeně vejráš." Promluvila na mě a já jsem se lekl tak, že jsem se bouchnul do hlavy o strop auta.
"Já, no víš, vživotě jsem v něčem, s promunutím, tak otporném nebyl." Bylo to tam vášně strašné. Ona se jen uchcechtla.
"Sim tě, co bys chtěl. To je uplně normální čtvrť, víš....Ty seš zvyklej na ty čtvrotě pro pracháče, že jo." Pokusil jsem se o úsměv, ale moc se mi to nepodařilo.
"Hele já sem Helena." (nevim jak mě todle jméno napadlo, možná proto, že právě Helenu poslouchám, no nicXD), Představila se a tak já taky.
"Um, no já sem Frank."
"Pěkný méno....Tak hele Franku, já si teď jedu domů, pro pár věcí, co sem si zapoměla a pak hned pojedeme k tobě a ty mi vrátíš ty prachy, jo?" Je, ne určitě ji je nedám, nechám si to.
"Ale samozřejmě, že ti to vrátim."
Dojeli jsme do takové menší tmavé ulice, kde nejspíš bydlela. Zaplatila taxikáři a odemkla dům. Vyšli jsme až do třetího patra, kde měla svůj byt.
"Je to tu malý, ale moje." Prohodila a šla si pro ty věci.
"Hele promiň, že se tě na to ptám, ale ty si prostitutka?" Musel jsem se zeptal protože mi vážně vrtalo hlavou, proč by jinak uděla to co předtím udělala.
"Jediný co mám, je moje tělo, ksicht a to co mám v hlavě." Postačilo mi to jako odpověď, že ano.
"Musim tvrdě makat, abych si vydělala potřebný prachy na to abych dostudovala." Nevypadala, že je blbá, spíš naopak, akorát byla chudák chudá. A nevím co mě to napadlo, ale nabídnul jsem jí pomoc.
"A víš co, když to tedy dopadne dopře, tak já nejen že ti vrátim za taxíka, ale dám ti peníze, aby si mohla dosudovat." Vypadala, že jí to potěšilo a taky přemýšlela.
"Víš to je moc heský, ale to přece nemůžu příjmout."
"Ale udělala bys mi tím radost. Taková holka jako ty, by neměla dělat tudle věc." Ani pojmenovat jsem to nemohl. Celá se rozzářila a skočila mi kolem krku. Dala mi pusu a i přes to jak byla krásná a sexy, ve mně nic nevzbudila. Tyhle myšlenky jsem zapudil a řekl si, že to je nejspíš z toho rozrušení.
"Tak a vyrážíme." Zavelela a vyšli jsme do té hrůzu nahánějcí čtvrti.
Po cestě skoro každý Helenu zdravil a každý s ní prohdil pár slov.
Rozhodl jsem se, že pujdeme rovnou do banky a tam, že vyberu ty peníze a dám ji je. Když jsme dorazily k přepážce, kde jsem si chtěl vyprat peníze, přišel k nám nějaký chlap.
"Jsem Benjamin Kowalewicz, ředitel banky, a mám za úkol vám odebrat všechny vaše platební karty. Tak mi je laskavě vydejte." On se snad zbláznil, moje milovaný kartičky, co bez nich budu dělat?
"Ale to nejde, potřebuju si vybrat peníze."
"Hned mi je dejte." Podíval se na mě takovým zlým pohledem a tak sem mu je prostě dal.
"Pojď Heleno, půjdem ke mně domů a tam něco vymyslíme." Helena jen koukala a nemám tušení, nad čím přemýšlela.
"A tak todle je můj dům." Řekl jsem s hodnou dávkou hrdosti v hlase.
"Pěknej bejvák, ale na mě až moc nóbl." No ani jsem se jí nedivil. Byl vážně až přehnaně přepychový.
Přišel jsem ke dveřím a chtěl jsem odemknout, jenže to nešlo. Někdo musel vyměnit zámek. Pro to jsem zazvonil.
Po chvilce mi přišel otevřít Patrick.
"O Patricku, kdo nechal viměnit zámek?" A už jsem strkal nohu za práh domu, když v tom mě odstrčil se slovy:
"Kdo ste pane a co chcete....A vůbec tady žádný Patrick není." Jemu snad přeskočilo, nebo mě?
"Ale Patricku, já jsem Frank, copak mě nepoznáváš?"
"Ne je mi líto pane. A teď vás musím poprosit, abyste odešel a nerušil mého pána při koupeli." Nevěřícně jsem na něho koukal a on bezostyšně mě přímo před nosem, zabouchnul dveře. Na ty dveře jsem koukal ještě chvíli a kokal bych tam snad ještě teď, kdyby mě Helena nevzala a neodvedla.
"Heleno já to nechápu...Jemu snad někdo vymazal paměť nebo co."
"Ale Franku, já ti věřím a neboj nějak to vyřešíme." Byla ke mně tak milá.
V tom mě něco napadlo, vždyť jsem měl spoustu přátel.
Rychle jsme se vydali ke klubu, kde jsem se společně scházeli. Byli tam a dokonce i Julie.
"A kdopak to knám přichází?" Optal se Pete se slyšitelným opovržením v hlase.
"A přátelé, přišel jsem vás požádat o menší pomoc. O menší finanční pomoc." A stručně jsem jim vysvětli co se mi stalo.
"Nikdo si od tebe drogy nekoupí Franku." Řekl Davey, vstal a vzal Julii, která se na mě ani jednou nepodívala, kolem ramen.
Sklopil jsem hlavu a bezradně odešel ven za Helenou.
"Tak co?" Optala se.
"Už mě nemají za přítele." A mlčky jsme se vydali k ní domů. Byla hodná ujmula se mě jako bych byl vykopnuté štěně.
"Jsem uplně na dně Heleno. Nemám nic, o všechno jsem přišel. Bože co mám dělat." Byl jsem vážně na dně.
"Teď uděláš nejlíp když se vyspíš." Řekla a políbila mě na čelo.
Ustlaka mi v obýváku na gauči, zhalsa mi světlo a odešla.
Dobu jsem přemýšlel a litoval se, než jsem usnul neklidným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 plceeek plceeek | Web | 20. září 2007 v 11:00 | Reagovat

dobryy xD

2 plceeek plceeek | Web | 20. září 2007 v 11:01 | Reagovat

"Jsem Benjamin Kowalewicz, ředitel banky, a mám za úkol vám odebrat všechny vaše platební karty. Tak mi je laskavě vydejte." On se snad zbláznil, moje milovaný kartičky, co bez nich budu dělat?

"Ale to nejde, potřebuju si vybrat peníze."

"Hned mi je dejte." Podíval se na mě takovým zlým pohledem a tak sem mu je prostě dal.

omfg xDD

3 W. W. | Web | 22. září 2007 v 16:23 | Reagovat

"..."Jsem Benjamin Kowalewicz, ředitel banky, a mám za úkol vám odebrat všechny vaše platební karty. Tak mi je laskavě vydejte." On se snad zbláznil, moje milovaný kartičky, co bez nich budu dělat?..." xD To je úžasný, já z tvých FF vážně nemůžu... xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama