Pane, pojďme si hrát....

Exchange-I

14. září 2007 v 19:02 | Miki |  Exchange
A tak todle je už v pořadí třetí moje sotryXD...je to spíš takovej úvod do situace a ano je to na námět jednoho filmu, akorát je to přizpůsobeno pro ff o mcr XD doufám, že se vám to bude líbitXD
Mimo to snad mě Milan nezabijeXD
Frankie
No, byl jsem úspěšným ředitelem velké a známé firmy, která sídlí v New Yorku a patří dvěma pánům, Milanovi a Justinovi Béeldéovým. Byli to celkem milý pánové a myslím, že mě měli rádi. Tedy, alespoň pan Justin, ten starší z bratrů, byli to totiž sourozenci.
Na tento post jsem se dostal dost mladý, nebylo mi celých dvacet a dnes už je mi dvaadvacet a stále se tu úspěšně držím.
Práce mě nesmírně baví a je pro mě na prvním místě, i když Julie je pro mě nyní také velmi důležitá. A chápe, že mi jde o kariéru, stejně jako jí. Je z bohaté úřednické rodiny, vysoká úroveň, však to znáte.
Já také pocházím z bohaté rodiny. Už po generace se u nás traduje, že každý muž z naší rodiny je makléřem.
Těším se na dnešní večer, má přijít Julie. Vůbec dnešní den je výborný. Podařilo se mi výhodně investovat a potěšil jsem oba pány.
Už jsem měl po práci a vyšel jsme ze své pracovny a dlouhou chodbou jsem si to namířil k výtahu, který mě dovezl až do přízemí vysoké budovy. Venku na mě čekal můj řidič s limuzínou, aby mě odvezl domů.
Když jsem scházel po schodech vyřítil se ně mě nějaký pobuda a snažil se mi ukradnout aktovku, kterou mi vytrhl z rukou a která byla plná výplat pro ostatní zaměstnance firmy, pak mě ještě ke všemu srazil na zem.
"Ale kámo já tě vůbec nechci vokrást." No jistě jemu tak budu věřit, on tak na to vypadá. Já mu radši hodil tu aktovku, protože jsem se bál, aby mě snad ještě nenapadl. Štěstí, že poblíž byla policie, která ho ihned zatkla. On pořád něco mlel o tom, že nic neudělal.
Nesnáším takovéhle lidi, co jen žebrají a nesnaží se sehnad si práci. Je to otřesné, jen kradou žebrají a všechno možné, jen aby nemuseli pracovat. U mě to sou strašní flákači, s nimi bych neměl slitování a žádné sociální dávky a další podpory od státu, aby si uvědomili, že mají pracovat.
Naštěstí potom už to bylo všechno v pořádku, můj řidiš Tré mě odvezl do mé vily. Pak mi osobní sluha Patrick přichystal koupel.
Asi v pět hodin přišla Julie. Udělali jsme si pěkný večer, měli jsme výbornou večeři, kterou připravil Patrick. Potom jsme se věnovali sami sobě.
"Ty si tak statečný, takhle se postavit, nějakému násilníkovi. Já bych nejspíš padla na kolena a prosila ho o život." Obdivovala moji statečnost Julie.
"No to víš Julie, já samozřejmě měl trochu strach, ale na takovéto lidi se musí vyzrát. Jsou otřesní a špiní pověst našeho města." Na tohle téma a také o Vánocích jsme konverzovali dobré dvě hodiny. Potom už to nebudu rozvádět do detailů.
Druhý den ráno jsem se probudil do všedního dne.
Gerard
No jo zase jedno zasraný ráno jednoho zasranýho žebráka vo kterýho nikdo nestojí.
Kdysi sem měl práci, né žádnej zázrak, ale jo byla to práce. Pak mě vyhodili jen proto, že sem se jim tam asi moc nehodil, vyděl sem jim do těch všech čachrů co dělali, no a to se jim nelíbilo.
Taky sem měl byt, malej, ale můj.
Díky tomu, že mě vyhodili z práce sem nemoch platit poplatky a takle to dopadlo, sem na ulici a každej se mnou vopovrhuje. Né že bych předtim byl nějak oblíbenej, to se říct nedá.
Už od školy mě všichni nenáviděli, nevim proč, vlastně jo byl sem jinej a to se jim nelíbilo, ostatně jako všem.
A teď? Budou Vánoce a už je dost sněhu, mě je zima a nemám kam jít. Vážně perspektivní budoucnost. Navíc mám taky dost velkej hlad.
Kurva, že já se na to nevysral už před rokem co mě vyrazili.
Dnešek je vůbec celej zasranej.
Už votpoledne mě votravovali poldové a já sem před nima zdrhal, ale v tý ulici, kde sem běžel byli taky a tak sem se votočil a vrazil sem nechtíc do nějakýho chlápka.
"Ale kámo já tě vůbec nechci vokrást." Sem mu musel říct, protože vypadal, že má dost nahnáno. Když sem mu podával aktovku, kterou sem mu vyrazil z rukou, řikal ať si ji nechám, jen abych ho nezabíjel. Jo jistě tydle bohatý mazánkové, co nevědí jaká je bída svině.
Nejhorší bylo, že tam byli ty poldové a zatkli mě. Na policejní stanici mě šoupli do cely bředběžnýho zadržení, kde byly takový dvě gorily.
"Podivej Georgi, co nám sem právě dali." Podival se na mě jeden z těch dvou.
"No jo Gustave, kurvičku." A doprdele, teď sem měl vážne v kalhotách. Oni mě chtěli vojet a jim se jisto jistě neubránim.
"Ale no tak kluci nechte mě, já..já já dělám karate." Vážně chabá výmluva. Ten jeden mě vzal pod krkem a přitisknul mě na stěnu, čekal sem na nejhorší, když v tom přišla ostraka.
"Hej Wayi, seš volnej, tak vypadni a uvolni místo pro jiný." Nevěřil sem vlastním uším, že mě pustili, ale na nic sem nečekal a vypadnul sem.
"Dobrý den pane Wayi."Venku před policajtama, ke mně přišel takovej starší chlápek.
"Dobrej, co chcete?"Byl divnej.
"Já a můj bratr Milan jsme za vás zaplatili kauci." Jemu nebo mě hráblo.
"Co??? A proč, čim sem si to zasloužil?" vůbec sem to nechápal. On mi jen ukázal na černou limuzínu, kde seděl eště jeden chlápek a pozval mě dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikita Nikita | 6. května 2008 v 16:27 | Reagovat

dobrý!!!hele a ty bééédeelovi to je z toho filmu řada nešťastných příhod ne???každopádně ůůůůža...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama