Pane, pojďme si hrát....

Září 2007

Pirates of the Caribbean-III

29. září 2007 v 18:29 | Miki |  Pirates of the Caribbean
Další díl Pirátů, sice krátkej, ale o to perverznějšíXD
"A už to víš." Pronesl tak sladce a podíval se do země.
"Já-já já ne..."Koktal jsem ale on mě stihnul zarazit.
"Ne, dobrý já...neboj nebude se to opakovat...a omlouvám se ti, ale chtěl si to vědět...A neboj, nebudu tě tu nijak obtěž...." Nevím co to do mě vělo, ale musel jsem ho umlčet protože žvanil hovadiny.
Nepoznával jsem se, ale prostě jsem přitisknul svoje rty na ty jeho a chytnul jsem ho zezadu za hlavu.
Polekaně se odemě odlepil a jen koukal, asi to nechápal stejně jako já.
"Já...Ty, tobě to nevadí?" Po chvilce zíráni z něho vypadlo.
"A udělal bych tohle kdyby ano?" A znovu jsem ho políbil a tentokrát víc s vášní. Vyměnili se role, teď jsem byl nahoře já a líbal jsem ho. Pootevřel jsem pusu a vpustil jeho neodbytný jazyk dovnitř.
Zalil mě nepopsatelný pocit vzrušení a ještě něčoho, jaký jsem se žádnou ženou nezažil.
Projížděl jsem mu jeho vlasy a on mě při tom zlehka hladil po zádech.
"Ty jsi..." Odtáhnul se a ani to nemusel dopovědět, věděl jsem na co se mě chce zeptat a sám jsem nevěděl, jestli jsem gay nebo ne, ale tahle skutečnost, že se tu líbám s klukem nasvědčovala, že asi jo.
"Nevím a ty?" Musel jsem se ho optat, co když, to bylo jenom proto, že se plavil už dlouho po moři a nemohl mít holku? Piráti tím byli proslulí, že mezi sebou, když měli potřebu a nedostatek opačného pohlaví.
"Uhm.." Přikývl a pokračoval, " ale s nikým jsem...." Sklopil zrak a sčervenal, chápal jsem to.
Děly se semnou takové věci, jako snad ještě nikdy, musel jsem ho znovu políbit. Nebránil se spíš naopak. Bloudil rukama po mém těle a pak mi zajel i pod košili.
Líbal jsem ho na krku a při tom jsem mu rozepínal košili, když se mi to podařilo naskytnul se mi pohled na jeho nesčetná tetování. Pirát jak má být, pomysle jsem si a začal jsem mu jemně olizovat bradavdu.
Už v sobě neudržel slastné zasténání a to mě donutilo k další činnosti.
Začal jsem mu rozepínat kalhoty a on mě jen oddaně čechral ve vasech.
Když jsem se dostal ke kýženému cíli uvědomil jsem si, že jsem tohle nikdy nedělal. Věděl jsem ale co by se líbilo mě a tak jsem se opatrně a něžně pustil do práce (lidi já tohle neumim popisovatXD ...já si to u toho představuju a řežu se při tom smíchy nemůžu psátXD.).
Vzdychal jako laciná děvka, ale mě to stačilo k tomu abych ještě přidal. S výkřikem mého jména jsem ucítil v puse teplou tekutinu, kterou jsem ochotně spolknul.
Vrátil jsem se k němu nahoru a on to ještě rozdýchavál, políbil jsem ho.
"Bylo...bylo to..já..já." Koktal a já věděl co chce říct.
"Já vím." A znovu jsem ho políbil.
Myslel jsem si, že to je všechno, ale Frankie byl asi jiného ražení. Začal mi kolenem třít rozkrok a mnou projela opět ta vlna vzrušení. Pak se jal rozepínání mých kalhot a při tom jsme se pořát líbali.
Pak se s polibky přes mou hruď přesunul až k mému pokladu (omg co mě to zase napadloXD).
"Já...nikdy." Zakňučel, ale já sem už byl v dosti stojací náladě a asi na mě bylo poznat co potřebuju a chci. Proto už neváhal a zhostil se svého úkolu. Bylo to to nejlepší co jsem životě zažil a že sem měl už dost ženskejch.
Jestli to dělal poprvé tak klobouk dolů, kdejaký kurvě by vyfouknul místo. S hlasitým výkřikem jeho jména jsem se udělal. Hodnej kluk věděl co s tim dělat. Když to spolikal vrátil se ke mně a koukal na mě s jistýma otazníkama v očích.
"Nic lepší jsem nezažil." Byla moje odpověď na jeho nevyřčenou otázku.
Ještě jednou mě políbil a pak se schoulil vedle mě.
Oba jsme vyčarpaní prací usnuli.

Exchange-VI

28. září 2007 v 21:26 | Miki |  Exchange
a tu je slibovaný pokráčko, važte si toho škola mě ubíjí a já tak nemůžu tolik psát, ale teď to volno musim využít......Brzy už to začne:P
Frankie
probudil jsem se a v první chvíli jsem si myslel, že to byl jen zlý sen, ale omyl! Ležel jsem na tvrdém gauči, byl jsem u Heleny.
Došel jsem do kuchyně a tam byl lístek na který byl od Heleny a stálo na něm, že je v práci. Pomyslel jsem si že je opravdu chudák a že a to jak mi pomáhá jí ty studia musím zaplatit. Ale jak, když teď nemám ani na chleba.
Jediný cenny co jsem měl byly hodinky, pravý švícarský. Musel jsem chtě nechtě je jít prodat.
Vyšel jsem z domu a procházel tou zapadlou čtvrtí, kde bylo spousta bezdomovců a mě začal sužovat pocit, jak sem mohl předtím, tak slepě žít a tvrdit o těch lidech takové věci. Teď jsem byl na tom jako oni a chápal jsem je.
Prootže jsem neměl žádný peníze, musel jsem jít do zastavárny pěšky. Když jsem tam dorazil bylo v krámě prázdno.
"Brý den, bych chtěl prodat tyhle hodinky." Řekl jsem prodavači a ukázal mu to jediné co mi zbylo a to čeho jsem se chtěl zbavit.
"Ukaž...eště mě vod toho pálej prsty." Řekl ten chlap, on si snad myslel, že jsou kradený.
"Ale ty sou moje, já je neukrad, je to čistá švícarská práce."
"Hele to mě nezajímá dostaneš za to padesát dolarů a buť rád." Při představě kolik mě stáli původně se mi zatočila hlava, ale nakonec jsem souhlasil.
"Tak to sem dejte." Napřáhl jsem ruku s hodinkama a on mi podal peníze.
Na cestu spátky jsem si zastavil taxík. Asi v půli cesty jsme zastavili na semaforu a já se podíval z okna. V tu ránu jsem měl šok. Byla tam moje limuzína s mým řidičem a v tom autě seděl ten chlap co do mě tehdy to ráno vrazil.
Vytřeštil jsem na něj oči a on mě taky viděl, jen si mě se zájmem prohlížel. Otevřel jsem okno vyklonil se z něj a začal na něho huláka. Bylo pozdě, limuzína už byla dost daleko a já se radší zase normálně usadil.
Když jsem dorazil k Heleně, ještě nebyla doma, bylo mi mizerně a na nic.
Dlouho jsem přemýšlel až jsem vymyslel plán. Zítra je Štědrý Den a vždy se koná večírek se samými vlivnými lidmi, já tam vždycky patřil, takže tenhle chlap tam jistě bude místo mě. Měl jsem i nějaké peníze a v téhle čtvrti jistě seženu vče co budu potřebovat.
Promýšlel jsem ještě svůj plán, když asi v sedum přišla Helena, udělala nám večeři a pořád mě optimisticky povzbuzovala. Pak jsem raději šel spát a zdálo se mi o tom chlapovi, byl to zvláštní sen, v tom snu to nebylo, že bych ho nenáviděl spíš naopak.
S trhnutím jsem se probudil a zjistil jsem, že je devět ráno. Musel jsem si jít opatřit potřebné věci.
Nejdřív jsem šel za místním deelerem, abych sehnal nějaký drogy a stříkačky.
"Tak co bys chtěl mladej?" Optal se mě ten překupník a mě bylo jasný že si myslí že je to pro mě.
"No, heroin a nějaký prášky, to je jedno jaký, jo a jehly." Mluvil jsem dost zbrkle, ale on mi asi rozuměl.
"No jo, na každýho to jednou spadne." Pronesl jen tak mimo chodem a dal mi ty věci, já mu zaplatil a odešel jsem.
A teď jsem musel jít tam, kde jsem prve prodal hodinky, prootže tam prodávali i zbraně, když jsem tam došel, ten chlap mě poznal, ale na nic se nevyptával prostě mi prodal jednu pistoli a já rychle vypadnul.
Pak zbývolo už jen to nejnutnější. V parku jsem si vytypoval jednoho Santu a zmlátil jsem ho, protože dobrovolně mi ten oblek dát nechtěl. Ten oblek byl docela špinavý, ale mě už to nevadilo, prostě jsem si ho obléknul a bloumal po městě jako spousta dalších Santů.
Vždy kolem sedmý začínal ten večírek a tak já jsem tam vyrazil. Vždycky tam bylo pár Santů a tak jsem se tam bez broblémů dostal.
Všude bylo moc lidí a toho parchanta, co mi zabral místo sem neviděl. Šmejdil jsem a mezi tím jsem sem tam něco smědl a vypil.
Pak jsem ho uviděl, vycházel z mojí kanceláře a doprovázeli ho oba moji bývalý zaměstnavatelé. Mířili si to ke stolu, kde sedávají jen ti nejváženější, proto jsem musel využít situaci.
Nepozorovaně jsem vklouznul do pracovny a mířil jsem si to ke stolu, vytáhnul jsem zásuvku a nasypal jsem tam ty prášky a heroin a dokonce ty stříkačky.
Teď jsem se chtěl jít vydat pro ostatní, aby se přesvědčili co je to za hajzla a že má ve stole drogy. V tom se, ale dveře otevřeli a v nich stál ten parchant a civěl na mě.
"Co tu děláš a co tu chceš?" Vyhrknul na mě a v při tom tam už došli i Justin a Milan.
"Podivej Justine i ty Milane, on má ve stole drogy a stříkačky." Vykřikl jsem výtězoslavně, mimo to měl sem v soběuž dost alkoholu.
"Vidíte co to říká za nesmysly a navíc já se ojím jehel. Ochranka."Promluvil ten šmejd k těm dvěma zrádcům a ke mně si to šinuli už dva securiťáci.
Musel jsem jednat, znovu do vězení jsem nechtěl. Vytáhl jsem pistoli a mířil jsem s ní přímo na toho bastarda. Chtěl jsem dokonce vystřelit, ale nešloto, podíval se na mě těma jeho zelenýma očima a já jsem věděl, že bych to neudělal. Všichni ostatní si ale mysleli, že ano a tak mě nechali vyběhnout na ulici.
Zase se na mě valily ty hnusný představy a vzpomínky na to jak to bylo krásný, musel jsem pryč, pryč z tohodle světa.
Už dost podnapile jsem si to vrávoral k Heleně domů a potkal jsem spícího bezdomovce, měl tam skoro plnou flašku vodky, neváhal jsem a vzal jsem mu ji.
Skoro celou jsem ji vypil a jen ¨díky mému štěstí jsem trefil k Heleně do bytu. Ta při zdobení stromku, mě vesele pozdravila asi si nevšimla co se mnou je.
Bylo mi to jedno, došel jsem do koupelny a nam jsem se sesunul do vany, z kapsy sem vytáhnul nějaký prášky co jsem mu tam nedal a všechny jsem jse spolykal a zapil vodkou.
Pak sem uslyšel jako by někdo přišel a to je to poslední, pak jen tma a ticho.

Pirates of the Caribbean-II

25. září 2007 v 19:43 | Miki |  Pirates of the Caribbean
Přinášim další díl pirátůXD.....docela krátkej,a le aspoň něco, že joXD

Dobu jsem byl pod vodou než jsem vyplaval, vono se se zavázanýma rukama špatně plave. Když jsem se vynořil, rozhlížel jsem se a uviděl Franka, vypadal, že něco hledá, asi mě. Pak mě uviděl a gesty naznačoval abych plaval k němu.
Velice namáhavě jsem k němu připlaval a on ukázal někam od lodi. Když jsem se tím směrem podíval, uviděl jsem ostrov.
"Poplavem tam?" Zeptal jsem se ho a on jen přikývnul.
Asi po půl hodině namáhavého plavání, jsme se konečně dostali na pevninu.
"Do hajzlu, do hajzlu." Začal jsem hystericky nadávat a snažil jsem si rozvázat ruce. Bez úspěšně.
"Ukaž." Řekl Frank a vytakoval nůž co měl u pasu. Natáhl jsem k němu ruce a on mi rozřízl pouta, pak chtěl abych udělal to samý. Nějak záhadně jsem to dokázal a pak jsem si sednul na pláž a civěl do vody.
"Co budeme dělat?" Optal jsem se ho po chvíli, když si ke mně sednul.
"Tak to já nevim. Spouru sem eště nezažil.....zasloužil jsem si to." Řekl a než jsem stačil cokoliv udělat nebo říct byl na nohou.
"Du se tady porozhlídnout. Doufám, že je tu voda." A zmizel v palmovém háječku.
Já jsem pořád seděl na pláži a zíral do té nekonečné pláně vody. Na mysl se mi dralo spousta myšlenek a otázek. Jak se odtud dostananem, co budeme jíst a spousta dalších otázek na které jsem nenašel odpovědi.
Za dobu jsem se vytrhl z myšlenek a uvědomil jsem si, že už slunce zapadá a Frank se jěště nevrátil. Konečně jsem se zvedl a když jsem se otočil tam kde před dobou zmizel Frank, znovu se tam objevil.
"Kde si byl tak dlouho?" Optal jsem se a až potom mi došlo, že jsem o něho měl strach. Ale proč? Hned jsem si odpověděl, že jen proto, že spíš s ním se odsud dostanu než sám.Ale ani sám pro sebe jsem si nepřipadal přesvědčivý.
"Prošel jsem celej ostrov a máme vážně kliku, je tam uprostřed lesa jezero a v něm sladká voda." Oznámil a vzal několik suchých palmových listů a kusy dřeva které přinesl.
"Rozděláme si oheň, ne?" Odpověděl na moji nevyřčenou otázku, kterou nejspíš viděl v mých očích.
O tom jak se rozdělává oheň jsem neměl ani páru, on naštěstí ano. Raději jsem takticky nepřekážel a znovu jsem si lehnul na pláž. Slunce bylo už skoro za obzorem.
Nic jsem nevnímal až pak jsem si uvědomil, že leží vedle mě. Nic jsem neříkal a dál ležel. Až pak ze mě vypadla věc která mě dost tížila.
"Ty ale nevypadáš na piráta, Franku." Řekl jsem a čekal na jeho reakci.
"Sázka." Řekl za dobu mlčení. Moc jsem ho nechápal.
"Byla to sázka." Asi vytušil, že jsem ho nepobíral. "Vsadil jsem se, že se stanu pirátem.....od tý doby nepiju." Musel jsem se uchechtnout. V opilosti se vsadit, že budu pirát a pak to mět splnit.
"Ale na druhou stranu musim říct, že se ze mě stal aspoň chlap." Když todle řek musel jsem se chtě nechtě začít smát.
"Nevim co ti tu je k smíchu." Řekl uraženě, ale já v tom poznal že se taky směje.
"Ale nic...Já jen že sem hned poznal, že si jinej než ty ostatní piráti....Jakto, že si byl kapitán?" Optal jsem se.
"Jednou sem jednomu starýmu pirátovi zachránil prdel a on než umřel mi odkázal tudle loď i s těma vobejdama."Řekl s trochou ironie v hlase.
"Kolik si zabil lidí?" Optal jsem se na věc která mě tížila ze všeho nejvíc.
"Vlastně nikoho...Nedokázal bych to. Nikdy jsem nechtěl, aby vraždili, ale oni moje příkazy ignorovali. Je mi to strašně líto, že vlastně mojí vinou si přišel o přátele." vůbec nevím, co se to se mnou dělo, měl jsem zvláštní pocit, takový jsem v životě nezažil. Měl na mě zvláštní vliv.
"A porč si nezabil mě....slyšel jsem je jak říkali, že si chtěl aby ti někoho přivedli, abys ho pak zabil, tak proč?"Tohle byla další věc co mi vrtala hlavou.
"To je pravda, chtěl jsem být už pořádnej pirát, protože jsem si neuměl představi, že bych se vrátil k normálnímu životu a v životě sem neslyšel vo pirátovi, co nikoho nezabil. Proto sem to chtěl, ale pak sem nemoh." Říkal s jistou náplní v hlase, kterou jsem nedokázal nikam zařadit a přitom zíral do, teď už hvezdného, nebe.
"Ale proč? Vždyť jsem uplně obyčejný tak..."Nadzvednul se a předemnou se zjevil jeho obličej a při tom mi dal prst na ústa.
Mnou projel pocit, který se snad dá přirovnat jen k blesku. Nevěděl jsem proč to cítim, ale cítil jsem to. Věděl jsem jen, že to ve mně vyvolává Frank.
"Chceš to vážně vědět, proč?" Optal se mě a zadíval se mi zpříma do očí. Já si uvědomil jak mu to strašně sluší v tom světle co vydával nedaleký oheň. Nevěděl jsem proč se mi líbí, je to přece muž, ale..
"Tak chceš to vědět?" Optal se znovu a při tom se usmál. Uvědomil jsem si, že jsem na něho jen civěl a rozjímal se nad jeho krásou a tak jsem rychle přikývnul. Byl jsem zvědavý.
To co udělal jsem v žádném případě nečekal, byl jsem vyvedený z míry, překvapený, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. On mě totiž políbil. Pak se odtáhl a znovu se na mě podíval.

Exchange-V

25. září 2007 v 19:42 | Miki |  Exchange
S vypětím největších sil sem napsala další část záměny, ale je to krátký, protože mě vážně bere hlava a ta teplota je nepříjemná, no ale aspoň něco....važte si toho a čtěte pomalu, potila sem u toho krevXD
Jo a taky řikám , nebojte se jestli si myslíte, že tedle příběch se nikdy nerozjede...nebojte se rozjede a co už brzoXD
Gerard
"A Pane Wayi, už jste vzhůru." Promluvil ke mně Patrick.
"Ano to jsem." Otpověděl jsem s ušklebkem na tváři.
"Měl by ste se jít připravit, víte, že dnes jdete poprvé do práce." Patrick se o mě hesky staral.
Tak jsem tedy šel udělat všechny ranní riituály a asi po půl hodině jsem byl připraven k odjezdu.
Venku na mě už čekala moje limuzína s mým řidičem, nasedl jsem a nechal se odvést do práce.
Měl jsem nastopit na post ředitele v známé firmě, která patřila těm bratrům, co ze mě udělali boháče.
Řidič mi ještě popřál hodně štěstí a já vykročil pravou nohou vstříc nové práci.
Na recepci byla taková hodná sekretářka, co mi řekla kam mám jít. Ve firmě mě všichni uctivě zdravili a já měl tak trochu trému.
Na konci chodby, jak mi řekla recepční, jsem měl kancelář. Nesměle jsem zaklepal a pak vstoupil dovnitř.
"A Gerarde, už tady na tebe čekáme, abychom ti vysvětlili co tu budeš dělat." Už tam na mě Justin i Milan čekali.
"Dobré ráno..." Jsem je pozdravil, "Takže jdeme na to." Pokračoval jsem. Byl jsem docela zvědavý, o makléřství jsem toho moc nevěděl.
Začali mi postupně a pomalu, jako malýmu dítěti, vysvětlovat to o čem ta práce je. Bylo to vážně jednoduchý, pochopilo by to i malý dětsko (mezi náma, já mekléřství moc nerozumim, tak to berte s rezervouXD).
Právě mi to ukazovali na jedné transakci a já jsem navrhl aby to pozastavili, Milan nechtěl, ale Justin mi dal volnost.
"O podívej Milane, Gerard měl pravdu. Vidíš, vydělal nám peníze." Řekl zvesela Justin a Milan se zatvářil kysele.
Celý den pak proběhl v klidu a já si užíval tak skvělo a ještě lépe placenou práci.
Když jsem odcházel všimnul jsem si, že jednomu z bratrů vypadl balíček peněz, sebral jsem ho a rychle jsem za nimi pospíchal, abych jim je vrátil.
"A tady jste.." dostihl jsem je ve výtahu, "..jeden z vás jste u mě v kanceláři ztratil balíček peněz."
"Podívej Milane, Gerard ti našel tvoje ztracené peníze." Řekl opět vesele Justin a Milan se zase tvářil jako kdyby právě jedl citrón.
Pak už jsem si nasedl do své limuzíny a jel jsem domů.
Asi v půlce cesty domů jsme stáli na přechodu a vedle nás také taxík. Když jsem se podíval kdo v něm je, uviděl jsem muže, který mi byl velice povědomý, ale nemohl jsem si vzpomenout odkud. Pak se na mě podíval, vyvalil oči, otevřel okýnko od taxíku, vyklonil se z něho a když se auta rozjela začal hlákat, něco v tom smyslu, že je to jeho limuzína. Raději jsem si ho nevšímal a můj řidič ho nechal daleko za námi.
Doma mi Patrick připravil večeři a pak jsem si šel dát relaxační koupel, v mysli jsem pořád dumal nad tím mužem. Byl mi povědomý a cítil jsem něco, co jsem nedokázal pochopit.
Po chvíli jsem myšlenky nějak zahnal a šel jsem raději spát, protože mě druhý den čekala opět práce a navíc vánoční večírek se samými vlivnými lidmi. Zítra má být totiš Štědrý den.

Once upon a time...4

22. září 2007 v 14:48 | jacqueline |  Once upon a time...


Gerard se v tom autě necítil dobře. navíc vedle něj seděl nějakej smradlavej bezďák. Pak si ale všiml že to je nějakej vousatej bodyguard. A navíc...neměl Mikeyho...ten seděl v jinym autě. Se svym tatíčkem. Bože. Brzo dojeli k zámku. Gee a Míša vystoupili. Král se v autě opíral o dveře a když mu nějakej chlápek otevřel zvenčí dveře, vypadl. Přiběhli další chlápci a postavili ho na jeho sádelnaté nohy. Po něm Mikey takovej hubeňour nebude. Pak šli dovnitř. Ten zámek byl hroznej. Samá zlatá, růžova, střírná a nebeská modrá. Gerard tam
málem poblil nějakýho pejska...psů tam bylo docela hodně, běhali tam ve svejch růžovejch svetřících a pletli se pod nohy. Mikey šel pomalu do svejch pokojů. Gerard šel za ním. Král se valil druhym směrem. Mikeyho
komnaty už se Gerardovi líbili víc. Bílí zdi, černý závěsy, normální nábytek. Mikey si sed na nějakou pohovku a Gee vedle něho...''Gerarde, ničeho se neboj...''
''Proč se tvůj fort zatvářil tak divně když zjistil moje méno a že sem adoptovanej?'' ''Nemám tušení ale dost by m to zajímalo...'' Mikey se k Gerardovi přitulil a čekali co se bude dít. Nemuseli dlouho čekat. Někdo zaklepal. Chlapci (xDDDD) se od sebe odlepili a Mikey šel otevřít
dveře. Nějakej chlap jim řek ať dou do velkýho sálu. Tak tam šli. Tam už čekal král i královna. Královna zkameněla když uviděla Gerarda. ''Ehm...Gerarde...pojď sem přede mě a ty si Michaeli jdi sednou tam '' Král někam ukázal a Míša tam poslušně odklusal. Král začal mluvit: ''Gerarde...mám takové tušení....že si Mikeyho bratr...'' Mikey otevřel pusu a naprazdno polkl. Gee: ''Cože? Ne! To není možný...to musí bejt omyl...'' ''Není Gerarde...ses náš syn...'' ''A proč sem teda byl adoptovanej?'' ''To je hrozně složity ale muselo to prostě bejt pro blaho naroda....'' ''Kurwa co to je za kecy! Řekněte že ste mě prostě nechtěli!'' pak se otočil a běžel pryč. A Mikey za ním....''Gee, počkej přece!'' ''Hele Mikey neříkej mi že si to nevěděl! '' běžel do míšovejch pokojů a tam za sebou zabouchl dveře....zamkl a brečel...taková zrada vůči němu.....Mikey bouchal na dveře a křičel na Geeho ať ho tam pustí že on nic nevěděl ale Gee ho neposlouchal....pak si Mikey sed na podlahu a koukal do blba....sakra proč mu nikdo neřek že má bráchu? Proč mu to sakra nidko neřek má právo to vědět...pak se najednou zvedl a bežel hledat svýho fotra. našel ho v knihovně jak se hrabe v nějaký encyklopedii a začal na něj křičet: ''Ty vždycky všechno zkazíš! všechno!' Sakra proč si mi neřek že mám bráchu, Proč? dyť mám kurwa právo vedět že je ne? A kolik mám ještě sourozenců o kterejch nevim? Hmm??? '' ''Michaeli uklidni se! sem tvůj otec a nemáš právo takhle se mnou ml....'' '' Možná nemám právo s tebou takhle mluvit ale mám právo vědět pravdu! Když sem byl malej sem se vás ptal jestli mám sourozence ale prej nemám! '' ''Michaeli...je mi to líto...'' ''Sakra není ti to líto je ti to uplně jedno stejně jako ti sem u prdele já!''
Gerard uslyšel z pokoje křik a to ho vylákalo ven. Šel za tím hlasem a zastavil se u dveří knihovny a poslouchal. Znělo to jako by tam někdo vztekle házel věci na zem a nějakej druhej hlas tam něco plácal..Byli to král a Míša. a dohadovali se o tom že mikey měl právo vedět že je gee jeho brácha...Gee se zarazil...možná ti Mikey vážně nevěděl....ale stejně....co budou dělat? Najednou někdo rozrazil dveře a ven vypochodal tlusťoch král a za ním Mikey...'' Gerarde, co tady děláš?'' Gerard ho jen obejmul...''Mikey, co teď? Co budeme dělat? nebude to tak jako dřív......'' Pak se rozbrečel. Mikey ho pohladil po tvráři...''Ššš...nebreč to bude dobrý.....'' ''Nic nebude dobrý! Nechápeš to? Sme bráchové! Sme příbuzní! Incest!'' Mikeymu zkameněla tvář a zorničky se mu rozšířily (lolxD). Pak si sedl na nějaký křeslo, zavřel oči a po tvářích mu stékaly slzy. Gerard byl opřenej o zeď a taky brečel. Nevěděl co má dělat. Zapomenout na vše a vrátit se do svého domu, Ale jak by měl zapomenout na Mikeyho, na jeho lásku.........na jeho bráchu....

Proč sem to neřek? 7

20. září 2007 v 14:04 | plceeek |  Proč jsem to neřek?
Frank´s pov
Seděli jsme tam a čekali na doktora. Trvalo to asi hodinu,ale mě to připadalo jako celá věčnost. Konečně se otevřeli dveře a vyšel doktor. Namířil si to k nám..co když Gee..ne! Na to nesmym myslet. Když k nam došel,byli sme s Mikem na nervy z toho co řekne.. ,,Víte on to přežil ale..´´ Ale? Co se stalo? ,,Co ale??´´ ,,On..bude do konce života na vozíčku. Je mi to opravdu líto..´´ Cože?? Gee bude..na vozíčku? To neni možný...chvíli sem koukal na toho doktora s otevřenou hubou (no nemysim to zas tak doslova xDD) a paq sem omdlel..vzbudil jsem se u Mikeyho doma v posteli. Koukal jsem do stropu,ale pak sem uslyšel nějaký sklo co se rozbylo a tak sem rači vstal a šel se kouknout,co se stalo. Mikey tam seděl na zemi,v ruce držel flašku s vodkou,vedle byla jedna rozbitá a dvě prázdý. Sednul jsem si k němu a obejmul jsem ho. On mě taky obejmul a brečel mě na rameni. Pohladil jsem ho po zádech.. ,,Fee j-ak to zvládne? Jak mu to řeknem??´´ Tisknul si mě blízko k sobě. ,,Mikey..teďby bylo nejlepší kdyby sme šli za nim.´´ ,,J-o..´´ Zvedli jsme se ale Mikeymu se zamotali nohy,a spadnul zase na zem. No jo,alkohol je svině (omg xD). Pomohl jsem mu na nohy,podal sem mu bundu a šli sme. Bylo mezi náma trapný ticho. Když jsem došli až k nemocnici,kouknul jsem se na Mikeyho. On mě pohled opětoval,a vešli jsme dovnitř. Přišli jsme k němu do pokoje,a když nás viděl,oči se mu rozzářili a usmál se :) ,,Franku,Mikey! Sem rád že ste tu..´´ My jsme se taky usmáli a sedli jsme si k němu. ,,Ahoj Gee´´ řek sem mu a dal jsem mu pusu na tvář. On se ještě usmál,a ukázal mi jeho krásný malý zoubky (xD). ,,Jak se máš Gee?´´ no jak se asi může mít..Mikey pořád jenom seděl, koukal a mlčel. ,,Zrovna nejlíp ne..Fee já vůbec necítim nohy´´ smutně se na mě kouknul. Mikey se kouknul na mě a pak na Geeho. ,,Víš Gee..´´ řek Mikey. ,,Co? Co se děje?´´ ..O ničem teda asi neví. Obejmul jsem ho a hladil jsem ho po vlasech. Jak mu to mam říct aby ho to co nejmíň bolelo? ,,Gee,ty..nebudeš most cho-dit..už nikdy´´ Zase mi slzy tekli a on měl zachvilku promočený rameno,Mikey jenom seděl a koukal do nepřítomna. Gee chvíli nehnutě koukal a paq se na mě kouknul. Zachvíli už brečel nehoráznym způsobem (ani se mu nedivim xD) a pořád mě držel v objetí.Mikey tam jenom seděl a koukal.Pak se zvednul a sednul si vedle Geeho,a chytnul ho za ruku. Takhle sme tam chvíli strávili,než Gee řeknul: ,,J-ak to ted bude? Co kapela? Dyt budu jenom mr-zak na vozicku..´´ ,,Ne nebudeš Gee..budeš přece takovej jako dřív. Jenom...nebudeš cho-dit..a kapela zůstane,neboj´´ ..jenom na mě koukal a mlčel,a potom sklopil oči. ,,Sory,ale můžu bejt sám? Už je stejně večer,měli by ste se jít domů vyspat.´´ řekl Gee a kouknul na nás. ,,Tak ahoj Gee,a měj se.´´ řek Mikey a obejmul ho. ,,Ahoj Gee´´ řek sem a políbil jsem ho. Šli jsme teda s Mikeym domů.
Gee´s pov
,,Gee,ty..nebudeš most cho-dit..už nikdy´´ ..po tom co mi Fee řek tuhle větu,myslel jsem že omdlim. Do konce života budu na pos*anym vozejku! Nikdy už nebudu moct chodit! Kurwa..celej život se mi posral..Když Fee a Mikey odešli,chvíli jsem jen tak civěl do zdi a brečel sem. Nikdy už to nebude tak jako dřív.
Takhle sem tam seděl,koukal a brečel docela dlouho do noci. Pak sem si lehnul,a řek sem si že se aspoň poksuim usnout,i když to asi nepude. Ale byl sem tak unavenej,že sem stejně do pár minut usnul a tvrdě jsem spal. Ráno mě vzbudily sluneční paprsky,který mě svítili do očí. Pomalu sem je otevřel a začal jsem zase myslet na to,co se stalo včera. Nebudu chodit.Už nikdy..Z mýho myšlení mě vytrhla sestřička která mě přinesla snídani.Byla asi nějaká nová,nikdy sem jí tu neviděl. Házela na mě zamilovaný pohledy a usmívala se. Pro mě ale neexistovala,já mam přece Frankieho. Když konečně vypadla,kouknul jsem se na jídlo na stolku. Neměl jsem vůbec chuť k jídlu,neměl jsem chuť na nic. Koukal sem nepřítomě z okna,a nad ničem sem vlastně nepřemejšlel. Jenom sem seděl a blbě čuměl.Pozoroval jsem lidi,co chodí na chodníku,a pomalu jsem se začal smiřovat s tim,že už nikdy nebudu chodit. Zase mě v očích začali pálit slzy. Proč zrovna já?

Pirates of the Caribbean-I

19. září 2007 v 12:50 | Miki |  Pirates of the Caribbean
Takže tahle story mě napadla, když jsem se neska koukla do novin, co budou večír dávat. Narazila jsem na to, že na HBO budou dávat Piráty z Karibiku dvojku. No a to mě dovedlo k jistému népadu.
Neni to podle filmu, jen jsem si pučila prostředíXD
Doufám, že se vám to bude líbit a tady vám přinášim první díl.
Právě jsem se plavil, ze studiíního hlediska, s prá přáteli do Porotoricka. Mezi přáteli byl i můj nejlepší přítel Beret.
Ano Bert, byli jsme přáteli na život a na smrt, kam šel on, tam i já a naopak.
Pak tu byl ještě Billie Joe, taky můj skvělý přítel a Ian, taky přítel.
My čtyři přátelé a zbytek byla posádka, která obsluhovala loď.
Byla to krásná plavba, moc jsem si to užíval, měl jsem jenom trochu stracj z pirátů, kteří brázdili zdejší moře.
Seděl jsem ve své kajutě a psal dopis pro matku, který ji chci poslat až dorazíme, když v tom jsem ušlyšel strašnou ránu. Došlo mi, že to byl výstřel z děla. Vyběhnul jsem ze své kajuty a nahoru na palubu. Před očima se mi naskytl strašný výjev.
Spousta krve, souboj, spousty mužů a pak jen výtězný křik těch co nás napadli. Ano byli to piráti, kterých jsem se tak bál a co víc, oni zavraždili všechny moje přátele a teď jistě zabijí i mě.
"Vy sráčové hnusný, proč ste to udělali?" Vyštěknul jsem, byl jsem jak pomatený, na toho nejvyššího, co měl na čele zvlážtní jizvu.
"Drž hubu, ty deš s náma." Řekl ten dotyčný a dvo jiní mi hned svázali ruce a surově mě táhli k jejich lodi.
Na lodi byla spousta jiných pirátů a v popředí stál ten nejmenší z nic. Byl zvláštní, na piráta se mi vůbec nehodil, upravený a takový moc něžný. A místo pásky na oči, jako piráti mívají, měl přes oči křížky. To mi, ale teď bylo jedno, ta svině nechala zabít všechny moje přátele.
Rozchechtal jsem se, byl sem z toho asi dočasně v pomynutí mysli, on byl strašně komický. Mohl měřit tak 165 centimetrů a byl to kapitán, nejděsivějších pirátu, prostě jsem se musel smát.
Nic neřekl a jen mi dal facku.
"Ty hajzle hnusnej, nechals zabít všechny moje přátele. Skrčku." Nevím jak jsem todle všechno dokázala, kde se ve mně vzala ta odvaha.
"Buď sticha a rači se raduj žes přežil, teď si náš zajatec a budeš nám sluožit, jinak víš co příde." A naznačil, jako že se podříznul.
Vůbec se mi nechtělo, ale touha přežít byla silnější a tak jsem přikývnul.
"A teď....." pokračoval jejich kapitán."Jak se menuješ hochu?" Chtěl jsem na něho začít znovu křičet, když mě tak oslovil, určitě byl mladší než já, ale ovládnul jsem se.
"Jsem Gerard Arthur Way." Představil jsem se a on jenom pokyvoval.
"Já sem Frank Iero, ale všichni mi říkají Kérka." Říkal a já v sobě dusil smích.
"Tohle je můj nejlepší přítel, je to hrdina, tu jizvu má od toho, jak přemohl, nejhrozivějšího piráta všech dob, Harry Hrnčír, se jmenuje, ale říkamemu Jizva, že jo." Toho chlápka jsem si prohlídnul, ta jizva byla opravdu zvláštní, měla tvar blesku.
Dozvěděl jsem se jmén a a přezdívky všech pirátů, moc mě to nezajímalo, ale raději jsem poslouchal.
"Tak a teď je čas na umití paluby." Zavelel Frank smerem ke mně. Měl jsem z něho rozporuplné myšlenky, jen jsem kývnul a jeden z pirátů, myslím, že Tré se jmenoval, po mě hodil rejžák a kdbelík s vodou.
Začal jsem drhnout tu stoletou špínu, zašlapanou do prken paluby a všichni si šli po své. Frank šel ke kormidlu a zbytek posádky do podpalubí.
Zrovna jsem byl pod oknem jedné z kajut a drhnul jsem podlahu, když jsem uslyšel hlasy.
"....teď je na to vhodná příležitost...." to mluvil určitě Jizva.
"Jo máš pravdu, myslí si jakej teď není kabrňák, ale pěkně vyměk, neříkal snad, že mu máme někoho přivíst, aby si ho sám mohl zabít?" Tím mysleli mě a jistě mluvili o Frankovi...Proč mě nezabil? Poslouchal jsem dál.
"Jo a zatím tady z něj udělal služku. Vždyť on byl vždycky proti zabíjení, proto s náma nechodil." Zvláštní, co tohle mělo znamenat?
"Jdeme na to, kapitáne Hrnčíři." Řekl jeden z nich a mě při tom oslovení kapitáne, došlo, že jistě Jizva chystá spouru a chtějí Franka sesadit a možná i zabít a tím pádem i mě.
Na nic jsem nečekal a běžel jsem ke kormidlu, kde byl Frank.
"Co tu chceš, nemáš snad práci?" Ichtyl, mu du zachránit život a von otohle. Ale proč to dělám? Přeci, abych zachránil sebe...Nebo...
"To mám, pane, ale právě jsem zaslechl hovor, zbytku posádky a oni..." Nedořekl jsem to protože mě přerušil hlas Jizvy.
"Výborně Way, byl by z tebe dobrej práskač, ale nevyšlo ti to." Do hajzlu, selá zbylá posádka stála za teď pře námi, po zuby ozbrojeni a v čele byl Harry Hrnčíř. Frank asi nevěděl co říct a jen zíral.
"Chtěli jsme si tě nechat jako služku, ale za to jaká slepice jsi, dostaneš taky prkno." Pokroačova a já sem ani nelitoval toho co jsem udělal, Franka jsem nesnášel za to co zavinil, i když podle toho co říkali, to jeho výmysl nebyl, prostě mě k němu něco táhlo, byl zvláštní, jak magnet na mě působil.
"Tohle je spoura?" Konečně promluvil Frank.
"Ano miláčku a za to, že si byl na nás hodný, si můžeš skočit tady z prkn a tohodle tvýho informátora vzít s sebou.." Vůbec jim neodporova a já se mu ani nedivil, byla to obrovská přesila.
Svázali nám ruce a dostrkali až na kraj prkna, pak jeden na to prkno dupnul a my spadli do vody.

Exchange-IV

19. září 2007 v 12:49 | Miki |  Exchange
Moc di toho važte...velký vypětí sil mi to dalo, abych to napsalaXD....čtěte pomaluXD
Frank
Tak jsem si tedy sednul do toho taxíku a ten se posléze rozjel.
Přijeli jsme do takové zapadlé čtvrti, ve které jsem ještě v životě nebyl. Bylo to tam otřesné, tam jistě žile jen ta největší spodina New Yorku.
"Ježiš co tak vyděšeně vejráš." Promluvila na mě a já jsem se lekl tak, že jsem se bouchnul do hlavy o strop auta.
"Já, no víš, vživotě jsem v něčem, s promunutím, tak otporném nebyl." Bylo to tam vášně strašné. Ona se jen uchcechtla.
"Sim tě, co bys chtěl. To je uplně normální čtvrť, víš....Ty seš zvyklej na ty čtvrotě pro pracháče, že jo." Pokusil jsem se o úsměv, ale moc se mi to nepodařilo.
"Hele já sem Helena." (nevim jak mě todle jméno napadlo, možná proto, že právě Helenu poslouchám, no nicXD), Představila se a tak já taky.
"Um, no já sem Frank."
"Pěkný méno....Tak hele Franku, já si teď jedu domů, pro pár věcí, co sem si zapoměla a pak hned pojedeme k tobě a ty mi vrátíš ty prachy, jo?" Je, ne určitě ji je nedám, nechám si to.
"Ale samozřejmě, že ti to vrátim."
Dojeli jsme do takové menší tmavé ulice, kde nejspíš bydlela. Zaplatila taxikáři a odemkla dům. Vyšli jsme až do třetího patra, kde měla svůj byt.
"Je to tu malý, ale moje." Prohodila a šla si pro ty věci.
"Hele promiň, že se tě na to ptám, ale ty si prostitutka?" Musel jsem se zeptal protože mi vážně vrtalo hlavou, proč by jinak uděla to co předtím udělala.
"Jediný co mám, je moje tělo, ksicht a to co mám v hlavě." Postačilo mi to jako odpověď, že ano.
"Musim tvrdě makat, abych si vydělala potřebný prachy na to abych dostudovala." Nevypadala, že je blbá, spíš naopak, akorát byla chudák chudá. A nevím co mě to napadlo, ale nabídnul jsem jí pomoc.
"A víš co, když to tedy dopadne dopře, tak já nejen že ti vrátim za taxíka, ale dám ti peníze, aby si mohla dosudovat." Vypadala, že jí to potěšilo a taky přemýšlela.
"Víš to je moc heský, ale to přece nemůžu příjmout."
"Ale udělala bys mi tím radost. Taková holka jako ty, by neměla dělat tudle věc." Ani pojmenovat jsem to nemohl. Celá se rozzářila a skočila mi kolem krku. Dala mi pusu a i přes to jak byla krásná a sexy, ve mně nic nevzbudila. Tyhle myšlenky jsem zapudil a řekl si, že to je nejspíš z toho rozrušení.
"Tak a vyrážíme." Zavelela a vyšli jsme do té hrůzu nahánějcí čtvrti.
Po cestě skoro každý Helenu zdravil a každý s ní prohdil pár slov.
Rozhodl jsem se, že pujdeme rovnou do banky a tam, že vyberu ty peníze a dám ji je. Když jsme dorazily k přepážce, kde jsem si chtěl vyprat peníze, přišel k nám nějaký chlap.
"Jsem Benjamin Kowalewicz, ředitel banky, a mám za úkol vám odebrat všechny vaše platební karty. Tak mi je laskavě vydejte." On se snad zbláznil, moje milovaný kartičky, co bez nich budu dělat?
"Ale to nejde, potřebuju si vybrat peníze."
"Hned mi je dejte." Podíval se na mě takovým zlým pohledem a tak sem mu je prostě dal.
"Pojď Heleno, půjdem ke mně domů a tam něco vymyslíme." Helena jen koukala a nemám tušení, nad čím přemýšlela.
"A tak todle je můj dům." Řekl jsem s hodnou dávkou hrdosti v hlase.
"Pěknej bejvák, ale na mě až moc nóbl." No ani jsem se jí nedivil. Byl vážně až přehnaně přepychový.
Přišel jsem ke dveřím a chtěl jsem odemknout, jenže to nešlo. Někdo musel vyměnit zámek. Pro to jsem zazvonil.
Po chvilce mi přišel otevřít Patrick.
"O Patricku, kdo nechal viměnit zámek?" A už jsem strkal nohu za práh domu, když v tom mě odstrčil se slovy:
"Kdo ste pane a co chcete....A vůbec tady žádný Patrick není." Jemu snad přeskočilo, nebo mě?
"Ale Patricku, já jsem Frank, copak mě nepoznáváš?"
"Ne je mi líto pane. A teď vás musím poprosit, abyste odešel a nerušil mého pána při koupeli." Nevěřícně jsem na něho koukal a on bezostyšně mě přímo před nosem, zabouchnul dveře. Na ty dveře jsem koukal ještě chvíli a kokal bych tam snad ještě teď, kdyby mě Helena nevzala a neodvedla.
"Heleno já to nechápu...Jemu snad někdo vymazal paměť nebo co."
"Ale Franku, já ti věřím a neboj nějak to vyřešíme." Byla ke mně tak milá.
V tom mě něco napadlo, vždyť jsem měl spoustu přátel.
Rychle jsme se vydali ke klubu, kde jsem se společně scházeli. Byli tam a dokonce i Julie.
"A kdopak to knám přichází?" Optal se Pete se slyšitelným opovržením v hlase.
"A přátelé, přišel jsem vás požádat o menší pomoc. O menší finanční pomoc." A stručně jsem jim vysvětli co se mi stalo.
"Nikdo si od tebe drogy nekoupí Franku." Řekl Davey, vstal a vzal Julii, která se na mě ani jednou nepodívala, kolem ramen.
Sklopil jsem hlavu a bezradně odešel ven za Helenou.
"Tak co?" Optala se.
"Už mě nemají za přítele." A mlčky jsme se vydali k ní domů. Byla hodná ujmula se mě jako bych byl vykopnuté štěně.
"Jsem uplně na dně Heleno. Nemám nic, o všechno jsem přišel. Bože co mám dělat." Byl jsem vážně na dně.
"Teď uděláš nejlíp když se vyspíš." Řekla a políbila mě na čelo.
Ustlaka mi v obýváku na gauči, zhalsa mi světlo a odešla.
Dobu jsem přemýšlel a litoval se, než jsem usnul neklidným spánkem.

In the cold,cold night 3

18. září 2007 v 10:47 | jacqueline |  In the cold,cold night
No fajn, tak sem se konečně po 14ti dnech dokopala že to zase začnu psát...ale nečekejte divy xD

Většina lidí se tam jen tak potácela ale Frankie tiše seděl na pohovce a vypadalo to, že přemejšlí. Došel sem k němu a dal mu pusu na tvář. ''Frankie, copak?'' Podíval se na mě těma svejma nádhernejma očima
''Ale nic, dobrý, pohoda,klídek,tabáček'' Sedl sem si vedle něj a začal ho hladit po stehně...tan ale vzal moji ruku a dal jí pryč. Zatvářil jsem se šokovaně ale on se na mě jen smutně otočil a pohodil hlavou. Utěšoval jsem se že to tak určitě nemyslel, že to je následkem zhulení. Klouzal jsem pohledem do místnosti. Alic a jam zase někam zmizely. Bob a Bert hráli kámen,nůžky,papír. Mikey a Gee se líbali. Pak sem usnul. Ráno jsem se probudil a Frankie ležel vedle mě. Koukal jsem na něj a on otevřel oči. Usmál se. Dobrý, včerejšel asi neřeší, pomyslel jsem si. Pohladil jsem ho po tváři. Přehlédl jsem sekundové zkamenění jeho úsměvu.
Alic, Jam, Mikey, Gee, Bert a Bob tvořili jednu chrápající hromadu. Většinu zvuků vydával Bob a k mému zděšení a i Jamia. Farnkie vstal a začal do té hromady jemně kopat. Po chvíli už stáli všichni na nohou a Jam s Alic šli ''do práce''. Mikey,Bob, Gerard a Bert šli taky někam ven. Zůstali sme tam jen já a Fee. Frank si zase odskočil dát svoji dávku. Pak sme šli do práce. Celej den byl docela nudnej. Vrátili sme se domů a zase se všichni zhulili a vopili. Gee si píchal a přišel ke mě...''Nedáš si taky?'' Byl sem v šoku. Ale vysoká hladina alkoholu v krvy zareagovala na můj mozek a jí přijmul. Ani to moc nebolelo. Ale ten pocit....ten je nepopsatelný (a jak to mám asi popsat? xDDD) Frank si toho všiml. Zatvářil se fakt dost zklamaně. Když bylo po tý skvělí náladě sem k němu zašel. ''Rayi....proč sis to vzal?'' ''Prostě sem měl chuť...'' '' Já tě varoval...'' Pak odešel...
Čas plyne dál, Ray fetuje a Frankie už začal taky...jsou stále spolu a mají furt stejnou práci...

Podíval jsem se na svojí ruku. Všude byli vpichy....matně sem si vzpoměl že přesně před rokem se se mnou rozešla ta kráva....díky ní sem teď tady...ale nevadilo mi co jsem a kde jsem a s kým jsem. S Frankem jsme se milovali. Do naší domáctnosti přibyli další lidé....Brian, Eliza, Lindsay a Jimmy (xDDD). Překvapivě byli heterouši. A staří dobří feťáci, to ale není překvapivé. Letošní zima byla sakramentsky mrazivá. V našem domečku zasraně (omluvte mi ten výraz) táhlo. Ale já měl Franka, tan mě vždy rozpálil xDDDD. Ale stratili sme dealera. Naše starýho dobrýho
Martina zatkli. No co se dá dělat. Alic sehnala novýho. Nějakýho Johna. Ten měl stejný ceny a zboží měl taky docela kvalitní. Když sem byl s nákupem na řade zrovna já, to jsem poprvé Johna uviděl. Měl dlouhý černý vlasy a
velký tmavý oči...byl docela pěknej....sakra Rayi máš svou lásku Feeho. Tak jsem to nakoupil a vrátil se dom.
Čas běží...Bert má skvělí zboží....všichni ho chválej...

Miluju jaro. Je to období lásky. S Frankem sme šli na malej vejlet. Na jednu krásnou louku. Frank byl skvělej. Byl ve formě. Naše domácnost má hroznou spotřebu. Chodíme nakupovat každej den až nebezpečně velký
množství. Na řade byl dnes Frankie. Pokaždé sem byl trochu nervózní. Nevim proč. Prostě to bylo čistě intuitivní. Dnes se dlouho nevracel. Ale vrátil se a všichni sme si dali dávku. Život byl skvělej. Až na ty dny
kdy bylo málo fetu. Ale to se dalo přežít, až na ty křeče a zvracení. Omilem sem Jimmymu poblil triko. Ani si toho nevšim. Jeden z nás asi není v pořádku. Za tejden a něco šel Fee zase nakoupit. když byl pryč sem se šel kouknout do města a tak. Zrovna sem šel kolem jedný temný uličky a uvidět jsem dvě propletená těla....asi nějaká děvka s nějakym zákazníkem. Pak sem si všiml že to je John. S Frankem. zadržoval jsem slzy...rayi, tys věděl že se to stane, měl sis ho víc hlídat. běžel jsem domů. Nikdo tam nebyl.
Frank si asi všiml že sem to viděl protože sem za sebou slyšel kroky. vběhnul se do koupelny a zamknul se. Brečel sem jak malý děcko. Frankie na mě křičel přes dveře: ''Ray, lásko...promiň, byl sem pod vlivem...odpusť mi to...'' Nejraději bych mu odpustil ale nešlo to....sakra proč já mám v lásce takovou smůlu. Hledal jsem žiletku. Pak mi ale pohled sklouzl na injekční stříkačku...Ignoroval jsem Frankieho jekot a připravoval jsem velkou dávku...smrtelnou dávku...když jsem jehlu přiložil k ruce, celý sem se klepal...zařval sem ''Zbohem Frankie!'' a bodl do ruky...padal jsem do tmy...viděl jsme matný obrys Frankova těla sklánějící se nade mnou...''Rayi...to jsem nechtěl...odpusť mi to....miluju tě...'' Pak mě obklopila tma...

Frankie žil dál a fetoval. Nedlouho po Rayově úmrtí zemřel na žloutenku. Alic a Jamia měli AIDS. Gerarda a Mikeyho zatkli za incest (xDDD). Bob a zbytek zmizeli...

THE END


Exchange-III

18. září 2007 v 9:25 | Miki |  Exchange
Takže zase kousek....sem lína tak to musíte pochopit a navíc, je mi dost mizerně po zdravotní stránce, takže....čtěte pomaluXD
Gerard
Sednul jsem si teda do tý limuzíny vedle toho chlápka a ten druhej si sednul zase vedle mě, připadal jsem si jak sardinka.
"Takže abych se představil. Jsem Justin Béeldé a tohle je můj bratr Milan." No tak sem si přisednul do auta dvou buziků no.
"To je sice heský, ale pořád nemůžu pochopit, proč ste to za mě zaplatili a co semnou chcete dělat." Ty dětci byli vážně divný, co po mě kurva chtěj.
"Teď pojedeme domů ,víte pane Way. A vůbec budeme si tykat ano?" Pokračoval ten co se menoval justim.
"Jo klidně. A asi vám to nedošlo, ale já nemám doomv, sem bezdomovec. Víte hoši." Buď byli pod drogama nebo bevim.
"Ale ano Gerarde, ty máš dům a tohle auto je taky tvoje, víš." Někomu tu přeskočilo.
"Hele jednomu z nás přeskočilo, ale já to nejsem......A vobec.....nejste párek teploušů?"
"Ne nikomu nepřeskočilo, ani nejsme homosexuálové, Gerarde. Mi tě akorát jedeme seznámit s tvým novým domem." Dělaj si ze mě prdel, to je jasný.
"Děláte si ze mě srandu že jo."
"Ale vůbec ne.....Pokud tedy ale nechceš vidět svůj nový dům, tak ti zastavíme." Řekl Justin a podíval se na mě významným pohledem.
"Dobře, jedu s váma." Byl jsem hodně zvědavej co si na mě teda jako přichystali.
Když jsme dorazili k takovýmu velkýmu baráku, tak u dveří čekal nějakej chlápek co vypadal jak sluha.
"Dobrý den páni a dobrý den pane Way." Pozdravil ten sluha a zavedl nás do toho baráku. Byl krásnej a velkej. Určitě stál spoustu prachů.
"Tak Gerarde tohle je tvůj dům a tvůj osobní sluha Patrick." Jim vážně přeskočilo, fakt že jo.
"Vám přeskočilo, že jo... Todle je skrytá kamera, přišel sem na vás."
"Ne žádná skrytá kamera to není, to je tvůj dům a sluha, pak máš ještě kuchaře." Štípnul jsem se jestli nespim a když to zabolelo tak sem vzal takovou pěknou vázu co vypadal, že byla dost drahá, taková ta čínská.
"Takže i tadle váza je moje?" Optal jsem se.
"Samozřejmě Gerarde."
"Můžu si sní dělat co chci?"
"Ano." Začal sem si teda s tou vázou pohazovat z jedný ruky do druhý.
"To můžu taky jo?"
"Ano je to tvoje, všechno co tu vidíš je tvoje." Tak sem tu vázu chtěl postavit spátky, ale vyklouzla mi z ruky a rozbila se.
"Byla to jenom levná cetka, že jo?" Ptal jsem se protože sem měl nahnáno aby mě to nechtěli nechat zaplatit.
"Ta váza stála třicet tisíc dolarů, ale byla tvoje nic se nestalo." Řekl ten co se jmenoval Milan a mě málem vomejvali když řek kolik stála.
"A pokud si dobře pamatuji, byla pojištěná na padesát tisíc dolarů, takže nám Gerard vydělal, dvacet tisíc." Řekl Justin a zářivě se na mě usmál.
Byli divný, ale líbilo se mi tam a zdálo se, že to myslí vážně.
Potom mě Patrick zavedl do obří koupelny, kde mi připravil lázeň. To sem si nechal líbit. Dokonce to bylo i s bublinkama.
"To doma, když sem chtěl mít perličkovou koupel, musel sem do vody prdět." Sem si trochu udělal srandu z Patricka a on to snad pochopil, páč se taky smál.
Já si užíval koupel a někdo mezitím zazvonil. Asi to nebylo důležitý, nikdo mi nic neřek.
Pak sem vylez z koupelny a čekal na mě sluha odvedl mě do jídelny, kde mi kuchař Tré připravil večeři. Takhle dobře sem se už dlouho nenajed.
A protože sem byl teď boháč, tak sem jel do klubu, kde sem měl pár známých.
Čuměli jak puci, když jsem pro všechny v baru obědnal pití a pak jsem je pozval k sobě do teď už mýho baráku.
Takovej bordel co tam dělali, vůbec si nevšímali toho že jim padá na pravej peršan popel z cigaret.
Jelikož mě tim hodně srali a vůbec tim, že se tam přišli jen nažrat a nachlastat tak jsem je vypakoval. Jenom líná sebranka.
"Patricu, prosím ukliď to tu, já si du lehnout, jak říkal Justin, zítra jdu do práce."
"Ano pane."
Nahoře v ložnici se mi v posteli válela nějaká děvka.
"Co tu děláš?" Vyštěknul jsem na ni.
"Čekám tu na tebe Gerarde." No to mám na ni zrovna náladu.
"Vypadni, já jdu zejtra do práce, tak se potřebuju vyspat." Sebrala se a bezeslova odešla.
Já jsem si lehnul do postele a rychle jsem usnul.
Ráno jsem se probudil a chvíli mi trvolo než jsem se vzpamatoval a uvědomil si, co se stalo.

Once upon a time...3

16. září 2007 v 13:38 | jacqueline |  Once upon a time...
''Hele Gee...já bych se měl asi vrátit domů'' Gee se zatvářil dost smutně...''Tak jako když myslíš...ti nakreslim mapu jak se tam dostaneš..'' ''Ale já myslel že bys šel se mnou!'' ''S tebou?'' ''Jo, se mnou!'' '' A jak to vysvětlíš rodičům? Ahoj tati a mami, to je Gerard, můj přítel, odtěď s náma bude bydlet. Myslim že tak lehký to nebude...'' ''Ale Gee....alespoň to zkusíme, jestli budeš muset odejít ty, půjdu i já!'' ''No dobře no...hele a musíš jít dnes? Zejtra mám totiž vystoupení v klubu Hašlerka (xDDDDDDD) a odtuď to tam mám blíž....půjdem pozejtří...doma se nezblázní..'' Nakonec Mikey souhlasil, chtěl Gerarda vidět zpívat. Po snídani šli na romantickou procházku lesem a Gerard ukázal Mikeymu spoustů zajímavých věcí
které Míša na zámku neměl. To si ani neumíte představit kolik toho Mikey objevil! Našli hromádku vlčích bobků, okousanou mochomůrku tygrovanou a 2 metry od toho mrtvou srnku. Míša měl hloupé dotazy jestli se ta srnka někdy vzbudí. Ale Gerardek mu vyvětlil že né, že teď je v srnčím nebíčku a že jí tam je dobře. Pak si dali sprint protože je honilo nadržený divoký prasátko. Mikey prvně nevěděl co to je protože
jediný prase co kdy viděl bylo Prasátko z Medvídka Pů o kterym mu babička četla když byl ještě malej a hloupej (ehm...xD). Pak se zase vrátili dom. Gee už byl zase pěkně nadrženej tak pustil vířivku a vlezl si tam s Mikeym (říkala sem že má vířivku?Ne? Tak teď to víte) a pořádně si to tam užili, akorát Mikey nedokázal moc dlouho udržet dech a tak pak museli vylízt ven a dokončit to na pohovce. Pak jen tak lenošili a líbali se atd. Pak Gee vstal a začal se oblíkat. Mikey na něj udiveně čuměl protože si Gerard nebral tričko jako obvikle ale košili. ''Eeeh kam deš Gerarde?'' ''Myslíš tím kam deme že?'' ''Coooooo?'' ''Mám pro tebe překvápko''
Mikey se začervenal a začal se oblíkat. Pak ho Gee vzal za ruku a táhnul ho tmavým lesem...Mikey se sice bál ale důvěřoval mu. Pak v dálce uviděli světla města. Gerard ho táhl za sebou a došli k nějaký restauraci...byla to
restaurace Romantik (jo koukám se na televizi a na reklamy xD) ''Jeee Gerarde a co tam budem dělat?''
''Co se dělá v restauracích? No jí se no.'' Šli dovnitř a sedli ke stolu pro dva na kterym už stála láhev vína a svíčky a ty hořely. Oba si sedli. Pak přišel číšník a oba si ojednali jídlo. Mikey si objednal sushi a Gerardo si objednal hamburger s hranolkama (ach jak romantické). Pak jim to ten číšnik přinesl. Jedli a pak najednou Gee přestal a zhluboka se podíval Mikeymu do očí. ''Ehhh Mikey....'' Mikey ho přerušil...'¨Máš něco v oku...(ehm...xDDD)'' Hmátl mu do oka a vyndal to. Pak Gee pokračoval...
''Mikey, víš že tě miluju, ale nevím jestli je správné ci děláme. Přece jen že od tebe všichni očekávají že si vezmeš nějakou holku a tak a budeš s ní mít děti. ''Ale Gerarde, mě je jedno co si ostatní budou myslet, mě de o tobe a chci bejt jen s tebou! '' Gee se na něj nádherně usmál a odhalil své malinké zoubky =))))). pak se k němu Mikey naklonil a lehce Geeho políbil. Všichni se na ně otočili a čuměli jak se princ líba s tím zpěvákem. Pak se Gee otdrhl a vítězostavně se na všechny podíval. Mikey se na všechny usmíval =))). Pak se dál věnovali svému jídlu. Pak zaplatily a šli ven.
Tak Gerard odvedl Míšu do nějakýho temnýho koutku a začal ho vášnivě líbat a jezdil mu po břichu...najednou uviděli světla a auta. gerard se udiveně otočil a Mikey se ze strachem v očích koukal jak z jednoho auta vystupuje jeho otec. Gerard jen zašeptal Míšovi ''A sakra'' ale Mikey se zcela odevzdal svému osodu. tupě koukal do země a poslouchal
nadávky svého otce...''Jak si to představuješ!!! A blablabla...takle udělat ostudu elé naší rodině! A já se tak snažil! Předvedl sem ti dívky z celého království ale ty místo toho aby sis je prohlížel odejdeš a ničíš pole!!!'' Gerarda si zatím neprohlížel. ''Ale tati! Nebuď tak konezarvativní! Mě žádná ta holka nezajímala! Já miluju jedině Gerarda!'' Král ztuhl...podíval se na Geeho a stál tam s otevřenou pusou. ''Ty ...ty...Gerarde....'' Gee jen čuměl a nevěděl co říct. Pak k němu starej Way přišel a prohlížel si ho. Mikey jen stál a koukal so země a přemejslel co teď. Pak král odstoupil od
Gerarda a opřel se o jedno auto které se pod jeho váhou nebezpečně prohnulo. ''Ty chlapče....kdo je tvůj táta?'' ''No já sem adoptovanej a odaptoval mě starej Toro ale ten už j
je po smrti. Své rodiče neznám a ani po tom netoužím když mě dali pryč.'' Starej Way jen tupě čuměl do zeme a pokynul Mikeymu a Geeovi ať si nasednou do aut. Pak se ozvaly motory a auta se vzdalovala směrem zámek....

Exchange-II

14. září 2007 v 19:03 | Miki |  Exchange
tak aby ste neřekli, že nepíšu jo... a to že je to krátký musíte pochopit, bolí mě hlava a mám pořát teplotu, takže je dost težký psát.....čtěte pomalu a važte si tohoXD
Frank
Jel jsem do práce svou limuzínou, jako každý den. V práci mě všichni zdravili, akorát u výtahu do mě vrazil nějaký můž, omluvil se a to bylo vše.
Právě byla velká schůze.
"Jsem policejní komisař Armstrong." Představil se ten chlap co do mě u výtahu vrazil. Neměl jsem ani potuchy proč, by tu měl být policejní komisař, byl jsem docela napjatý.
"Jsem tu pro, že mezi vámi je zloděj. A proto prosím, aby ste všichni svým sousedům zprava vyprázdnili kapsy a jejich obsah, pak dali na stůl." Co to mělo znamenat? Ale já jsem tím zlodějem nebyl, takže jsem v klidu uposlechl jeho pokyny.
"Tak, teď se na to můžeme podívat, já vím kdo ten zloděj je..." pokračoval a mířil ke mně, "viděl jsem ho jak krade z jednoho kabátu v šatně balíček peněz. Ty peníze jsem tam nastražil já a¨na jednu jejich stranu jsem napsal velké červená X." A zvedl balíček peněz které mi z kapsy vyndal můj soused. Bože, když to rozbalil, bylo tam to X.
"A vida, pan Iero.....Ostraha." Jak se to tam mohlo vzít, já jsem to přeci neukradl.
"Já to nevzal, jak si můžete mys..." To už mě, ale odváděla ochranka a zavřeli mě do policejního antonu.
Odvedli mě do vyslíchací místnosti. Byl jsem zmatený a v šoku.
"Takže, svlékněte se Iero." Cože? Oni chtěli, abych se svléknul?
"Proč se mám svlékat, já nic neudělal." Ten vyslíchající policista uhodil pěstí do stolu a ochranka okolo mě udělala kruh. Raději jsem uposlechl a svléknul jsem se jen do boxerek.
Začal se prohrabovat mými kapsami a z kapsy u kalhot vytáhl sáček s bílým práškem. Sáček rozdělal a strčil dovnitř malíček a pak to ochutnal.
"Heroin." Cože? To mělo být moje? A heroin. Tady se proti mně jistě někdo spyknul.
"Ale to není moje, to je spyknutí." Moje volání bylo k ničemu protože mě už vedli do cely. V cele byli dva obrovští černoši a vypadali vážně hrůzostrašně.
" No né, Georgi podívej.Včera kurvička, dneska nová." A to mělo znamenat co?
"Jo a myslim Gestave, že tadle už se z toho jen tak nevykroutí."Oni se mnou chtějí mít sex? Začal jsem křičet, nebylo to nic platné.
"Tak co miláčku, jak ti řikaj? Vypadáš, že tvá prdel je eště panna, nemám pravdu?" O můj bože jam jsem se to dostal?
"Já si vyprošuji aby ste mě nazývali miláčkem a do toho jestli jsem měl sex s mužem nebo ne, tak do toho vám nic není!" Když jsem to říkal trásl se mi hlas.
"Drž hubu." Okřikl mě jeden z nich a ten druhý mě chytil za ruku a nevím jak to dokázal, ale stáhl mi kalhoty a položil mě na vezenskou postel. Čekal jsem to nejhorší.
"Hej pane Iero, budete si tohle muset dokončit mimo vězení, protože vaše přítelkyně za vás zaplatila kauci." Spása. Rychle jsem si natáhl kalhoty a vypadl jsem z cely.
"Julie, miláčku." Volal jsem na svoji zachránkiyni.
"Nedělej tu scény Franku." Ano samozřejmě její důstojnost.
"Kdybys věděla co se mi stalo, právě jsem málem měl sex s mužem." Hulákal jsem na ni před pár lidimi co byli na stanici.
"Bože Franku, vzpamatujse, děláš jen ostudu a ty...smrdíš." Znechuceně se na mě podívala a vyšli jsme ven.
"Franku, nikdy bych do tebe neřekla, že budeš krást a brát drogy." Ona tomu věřila, to není možné.
"Ale Julie, přeci tomu nebudeš věřit, vždyť to obvinění stáhli, byl jsem obětí něčího špatného vtipu." Zadíval jsem se jí do očí a snad jsem v nich viděl i pochopení a odpuštění. Chytla moji ruku a usmála se na mě."Věřím ti Franku." Ona byla prostě úžasná. Chtěl jsem jí políbit, když v tom mě někdo chitil za bradu a políbil mě. Byla to nějaká žena, nejspíš prostitutka.
"Hej brouku dej mi, potřebuju dávku. Sem na tom bídně, já vim, že něco máš." Ona po mě chtěla drogy? Vyjeveně jsem zíral a podíval jsem se na Julii jestli ona to chápe.
"O Bože, Franku, já ti chtěla věřit a teď todle...Je konec." Vzlykla a rozeběhla se pryč. Byl jsem na dně.
"Co chcete já vám nic nedám, nic nemám ani vás neznám." Podíval jsem se na tu holku.
"Já vim, že ne, ale jeden chlápek řikal, že bude prdel a dokonce mi za to zaplatil." takže jsem byl obětí.
"A kdo?" Naléhal jsem.
"Támhle stoj.." Ukázala přes silnici a zarazila se, nikdo tam nebyl.
"Asi už odešedl." Řekla jen prostě a stopla si taxík. Nevěděl jsem co dělat.
"Hej nemůžete mě tu nechat, nemám kam jít nemám co dělat." Ona se na mě jen podívala a změřila si mě pohledem.
"Pocem."Přišel jsem k ní. Vzala moje ruce.
"Podle rukou vypadá, že ty vážně asi budeš boháš."
"Ano prosím pujčte mi na taxík a já vám to pak vrátím a klidně vám dám něco navíc." Chvíli se na mě dívala.
"Asi toho budu litovat, ale budiš." A ukázala abych si nasedl k ní.

Exchange-I

14. září 2007 v 19:02 | Miki |  Exchange
A tak todle je už v pořadí třetí moje sotryXD...je to spíš takovej úvod do situace a ano je to na námět jednoho filmu, akorát je to přizpůsobeno pro ff o mcr XD doufám, že se vám to bude líbitXD
Mimo to snad mě Milan nezabijeXD
Frankie
No, byl jsem úspěšným ředitelem velké a známé firmy, která sídlí v New Yorku a patří dvěma pánům, Milanovi a Justinovi Béeldéovým. Byli to celkem milý pánové a myslím, že mě měli rádi. Tedy, alespoň pan Justin, ten starší z bratrů, byli to totiž sourozenci.
Na tento post jsem se dostal dost mladý, nebylo mi celých dvacet a dnes už je mi dvaadvacet a stále se tu úspěšně držím.
Práce mě nesmírně baví a je pro mě na prvním místě, i když Julie je pro mě nyní také velmi důležitá. A chápe, že mi jde o kariéru, stejně jako jí. Je z bohaté úřednické rodiny, vysoká úroveň, však to znáte.
Já také pocházím z bohaté rodiny. Už po generace se u nás traduje, že každý muž z naší rodiny je makléřem.
Těším se na dnešní večer, má přijít Julie. Vůbec dnešní den je výborný. Podařilo se mi výhodně investovat a potěšil jsem oba pány.
Už jsem měl po práci a vyšel jsme ze své pracovny a dlouhou chodbou jsem si to namířil k výtahu, který mě dovezl až do přízemí vysoké budovy. Venku na mě čekal můj řidič s limuzínou, aby mě odvezl domů.
Když jsem scházel po schodech vyřítil se ně mě nějaký pobuda a snažil se mi ukradnout aktovku, kterou mi vytrhl z rukou a která byla plná výplat pro ostatní zaměstnance firmy, pak mě ještě ke všemu srazil na zem.
"Ale kámo já tě vůbec nechci vokrást." No jistě jemu tak budu věřit, on tak na to vypadá. Já mu radši hodil tu aktovku, protože jsem se bál, aby mě snad ještě nenapadl. Štěstí, že poblíž byla policie, která ho ihned zatkla. On pořád něco mlel o tom, že nic neudělal.
Nesnáším takovéhle lidi, co jen žebrají a nesnaží se sehnad si práci. Je to otřesné, jen kradou žebrají a všechno možné, jen aby nemuseli pracovat. U mě to sou strašní flákači, s nimi bych neměl slitování a žádné sociální dávky a další podpory od státu, aby si uvědomili, že mají pracovat.
Naštěstí potom už to bylo všechno v pořádku, můj řidiš Tré mě odvezl do mé vily. Pak mi osobní sluha Patrick přichystal koupel.
Asi v pět hodin přišla Julie. Udělali jsme si pěkný večer, měli jsme výbornou večeři, kterou připravil Patrick. Potom jsme se věnovali sami sobě.
"Ty si tak statečný, takhle se postavit, nějakému násilníkovi. Já bych nejspíš padla na kolena a prosila ho o život." Obdivovala moji statečnost Julie.
"No to víš Julie, já samozřejmě měl trochu strach, ale na takovéto lidi se musí vyzrát. Jsou otřesní a špiní pověst našeho města." Na tohle téma a také o Vánocích jsme konverzovali dobré dvě hodiny. Potom už to nebudu rozvádět do detailů.
Druhý den ráno jsem se probudil do všedního dne.
Gerard
No jo zase jedno zasraný ráno jednoho zasranýho žebráka vo kterýho nikdo nestojí.
Kdysi sem měl práci, né žádnej zázrak, ale jo byla to práce. Pak mě vyhodili jen proto, že sem se jim tam asi moc nehodil, vyděl sem jim do těch všech čachrů co dělali, no a to se jim nelíbilo.
Taky sem měl byt, malej, ale můj.
Díky tomu, že mě vyhodili z práce sem nemoch platit poplatky a takle to dopadlo, sem na ulici a každej se mnou vopovrhuje. Né že bych předtim byl nějak oblíbenej, to se říct nedá.
Už od školy mě všichni nenáviděli, nevim proč, vlastně jo byl sem jinej a to se jim nelíbilo, ostatně jako všem.
A teď? Budou Vánoce a už je dost sněhu, mě je zima a nemám kam jít. Vážně perspektivní budoucnost. Navíc mám taky dost velkej hlad.
Kurva, že já se na to nevysral už před rokem co mě vyrazili.
Dnešek je vůbec celej zasranej.
Už votpoledne mě votravovali poldové a já sem před nima zdrhal, ale v tý ulici, kde sem běžel byli taky a tak sem se votočil a vrazil sem nechtíc do nějakýho chlápka.
"Ale kámo já tě vůbec nechci vokrást." Sem mu musel říct, protože vypadal, že má dost nahnáno. Když sem mu podával aktovku, kterou sem mu vyrazil z rukou, řikal ať si ji nechám, jen abych ho nezabíjel. Jo jistě tydle bohatý mazánkové, co nevědí jaká je bída svině.
Nejhorší bylo, že tam byli ty poldové a zatkli mě. Na policejní stanici mě šoupli do cely bředběžnýho zadržení, kde byly takový dvě gorily.
"Podivej Georgi, co nám sem právě dali." Podival se na mě jeden z těch dvou.
"No jo Gustave, kurvičku." A doprdele, teď sem měl vážne v kalhotách. Oni mě chtěli vojet a jim se jisto jistě neubránim.
"Ale no tak kluci nechte mě, já..já já dělám karate." Vážně chabá výmluva. Ten jeden mě vzal pod krkem a přitisknul mě na stěnu, čekal sem na nejhorší, když v tom přišla ostraka.
"Hej Wayi, seš volnej, tak vypadni a uvolni místo pro jiný." Nevěřil sem vlastním uším, že mě pustili, ale na nic sem nečekal a vypadnul sem.
"Dobrý den pane Wayi."Venku před policajtama, ke mně přišel takovej starší chlápek.
"Dobrej, co chcete?"Byl divnej.
"Já a můj bratr Milan jsme za vás zaplatili kauci." Jemu nebo mě hráblo.
"Co??? A proč, čim sem si to zasloužil?" vůbec sem to nechápal. On mi jen ukázal na černou limuzínu, kde seděl eště jeden chlápek a pozval mě dovnitř.

Once upon a time...2

12. září 2007 v 18:06 | jacqueline |  Once upon a time...
Vlastně bych se teď měla učit..ale je moje povinost todle dopsat xD
''Vis, Mikey, já ani nevím kdo jsou mí pravý rodiče. Ani mě to moc nezajímá když mě nechtěli...''
''A ty tady bydlíš uplně sám nebo s tátou? ''
''Táta zemřel před měsícem''
''Oh.Promiň. To jsem nevěděl.''
''Dobrý, nevadí...''
''A navštěvuje tě někdy někdo nebo tak? A ja ksi vyděláváš?''
''Já často jezdim do města....sem zpěvák a jeden výstup za měsíc mi stačí...''
''Nikdy jsem o tobě neslyšel...''
''Nedivím se, myslím že ty nějaký zapadlí kluby nenavštěvuješ.''

Mikey stichl a jen koukal do ohně...
''Nebudou o tebe mít na zámku starost? ''
''Budou, ale co já s tím? Vadí ti že tu sem?''
Ne naopak, Gerard byl rád že tu je Michael...zamlouval se mu...dokonce se mu líbil ale Gee si to nechtěl přiznat. V Mikeho mozku to probíhalo podobně...možná že se mu žádná dilinka nelíbila proto, že on je
prostě na kluky....a Gee se mu líbil....povídali si dlouho,hodně dlouho....po nějaké době měl Mikey hlavu opřenou o Gerardovo rameno a oba němě koukali do uhasínajících uhlíků v krbu. Během večera se seznámili tak dobře, že o sobě věděli tolik, jako by byli bratři (ehmmm...žeby?xD). Gee si hrál s Mikeyovejma prstama....měl je dost ohebný a takový jemný....xD. Pak se Gee otočil na Mikeyho a jemně se usmál....Míša mu ůsměv oplatil. Pak mu na rameni usnul...Gee se jen koukal jak spí a cítil za
něj skoro bratrskou zodpovědnost....jo ale tvůj bratr by se ti nelíbil....jemně Mikeyho pohladil po sametově jemné tváři. Míša spal dál ale zvedl ruku a dotkl se té od Geeho. Pak ji spustil, přetočil se a...
hlava mu spadla Gerardovi do klína....celej se tak protočil ale nevzbudil se. Gerard se jen usmál a začal si hrát a Michalovejma vláskama. Obmotával si je kolem prstů a přemýšlel o všem...o Míšovi, o Buddhovy, o jeho kariéře zpěváka...a tom jak je na své samotě v lese opuštěný. Pak usnul taky. Když se Mikey ráno vzbudil s hlavou v Gerardově klíně, nějak si toho nevšim a potichu vstal aby
ho nevzbudil. Pak šel do kk udělat samiche a kafe. Když už bylo kafe hotoví, šel k Geeovi ho vzbudit. ''Gee, vstávej, snídaně je hotová!! Máme samiche s máslem a šunkou a sejrem....'' Gerard se vybatolil ze svého pohovkovitého lože a zasedl ke stolu. Mikey ho obsloužil.''Nikdy by mě nenapadlo že mě bude obsluhovat princ.'' Mikey se usmál...''Ale musím říct že mě nějak netěší bejt princ...radši bych byl prostě já sám a užíval si života....takle musim furt jen zdrhat před nějakejma prsaticema.'' ''Žádná se ti nelíbí? ''
''Ne....všechny sou hrozně tuctoví a de jim jen o prachy.'' Mikeyho vůbec nenapadlo že by se měl vrátit domů...ani by tam netrefil...Gerard asi znal cestu ale k čemu jí potřebuje vědět? Dopoledne seděli v domku a poslouchali hudbu. Mieky poznal hafo super skupin a rozhodli se, že v nejbližší době pudou na koncert Used. Pak se Gee rozhodl že půjde do lesa pro dřevo xDDDDDDDD. Mikey zůstal doma
jako správná hospodyňka. Umyl koupelnu, převlíkl Geeovi postele a umyl nádobí xD. Ale pak se podíval
na hodinky. Už bylo 6 a Gee pořád nikde. Míša si sedl na pohovku a čekal.....a čekal a čekla. Pak uslišel
kroky před chajdou a Gee vešel dovnitř. Mikey vyskočil a běžel k Geeovi...''Gee, já sem o tobe měl
hroznej strach!!! '' Obejmul Geeho a byl rád že už je tu. Pak se mu Gerard uplně hluboce zadíval do očí.
Pak pohladil Mikouše po tváři....a pak ho lehce políbil...aaaach. A pokud ještě nemřeli, líbaj se tam dodnes. To určitě. Mikey neucukl. Naopak, začal Geeho hladit po zádech a hlavě a jednou rukou zavřel dveře aby nikdo nečuměl. (Jako by tam přede dveřma stál houf německej turistů v koženejch kalhotách ). Mikey pootevřel pusinku a Gee toho ihned využil. Jejich jazýčky si hrály xD. Pak pomalu odcupitali k pohovce
(v tesnem objeti) a Gee míšu povalil na tu pohovku. Sundali si tryčka a a a...vy víte co se dělo to se nehodí do pohádky xD. Když se ráno oba vzbudili (nějak propleteni do sebe) Gee spokojeně oddychoval. Pak Mikeymu
došlo že by se měl vrátit domů.

Tak fajn, já bych psala dál ale musim končit....pokráčko bude hodně brzooo



Once upon a time...1

11. září 2007 v 17:21 | jacqueline |  Once upon a time...
Vzhledem k tomu že je dnes 11. září a výročí několika zajímavejch událostí který se týkaj i MCR (a taky k narozenínám Mikeyho který sice byli včera ale nevadí) sem se rozhodla že napíšu takovou jinou story....
Bylo nebylo před mnoha lety za sedmi řekami králosvství s krásným jménem Wayland. Vládl tam král Way a ten měl ženu královnu a matku. Taky měl syna Michaela. Ten už byl dostatečně starý na to ab si vzal nějakou pěknou princeznu a začal kralovat. Ale Michaelovi (budeme mu říkat Mikey xD) se žádná princezna z okolních království nelíbila. Nejvíc ho štvala ta blondýna z království krále Bryara. Byla hrozně vlezlá.
Někdo by si mohl říct že Mikey bude pořádně rozmazlený princátko. Ale opak byl pravdou. Děsně mu vadilo že je princ a že o něj maj zájem ty největší diliny ze všech koutů světa. Žádná ho nezajímala. všem šlo jen o jeho peníze a jeho vzhled. Jinak jim byl ukradenej. Když se přišli předvádět se mikey vždy zavřel do svejch komnat a různě polehával a poslouchal hudbu nebo si nasedlal svého bujného černého oře a vyjel si jen tak do lesů nebo po loukách či na pole. ale sedlákum vadilo že jim dusal po pšenici a stěžovali si králi. Ten pak Michaela dycky seřval a Mikoušek ho slušně poslal do háje. Tatíček si na to zvykl a tak Mikey stále devastoval okolní pole protože tyholky furt chodili na návštěvi a Mikey si stále říkal jakej debil je pozval.
Jednou přišla další parta princezen. Mikey se sebral a šel do stáje. Hodil sedlo na svýho koně a vyjel si do lesa. Chvilku ťapal po svejch známejch trasách ale po chvíli narazil na cestičku kterou neznal. zapl si GPS (aby se vrátil zpátky ne? xD) a vydal se hlouběji do lesa. Najednou z lesa vyběhla srnka a jeho statečný koníček se lekl. Vzepjal se, princátko zhodil a Mikey si pěkně nabil držku. Když se ohlídl, kůň byl v tahu. A ještě k tomu se mu rozbila navigace. Vůbec nevěděl co teď...zpátky se mu nechtělo, tam budou ty čubky. Tak se zvedl a šel ještě dál do lesa. Pak vylezl na strom aby se rozlédl. všude kolem něj byl les, ale nedaleko od něj stoupal k nebi sloup kouře. Rychle slezl, při tom si poškrábal nohu a šel směrem ke kouři.Logicky si odvodil že kde je kouř je i oheň a kde je oheň je i komín (on ohniště neznal) a kde je komín sou i kamna a kamna bejvaj v domě a v domech bydlej lidi. tak šel a šel a počítal kolik při tý chlzi tak spálí kalorií. Najednou před sebo viděl chaloupku. Onka a dveře měla z perníku, dokonce i zdi byli perníkoví. šel ke dveřím. zaťukal. otevřel mu dveře takovej černovlasej chlápek ''Co chceš?'' ''No já...já sem se ztratil....'' ''Hm...a co já s tim? '' '' Já nechci bejt vlezlej ale...já se bojím tmy a venku se ztmívá...'' Ten chlápek chvilku přemejšlel a pak mu to docvaklo: ''Aha..t jako chceš abych tě pustil dovnitř? No problem, pojď dál....'' tak šel Mikey statečně dovnitř. Ještě se zeptal jestli na ten perník nelezou mravenci. Prej ne, sou to jen makety, pač to je in. venku v chaloupce to bylo fakt hustý. měla černo-bílí zdi a na zdech vyseli plakáty známejch skupin. například The Used, Anti-flag, Billy Talent....v rohu stála obrovská hi-fi vež (nebo jak že se to píše? xDDDDD) a vedle toho hromada cedéček ( mp3 ještě neměli). Postel tam byla taky, s bílím polstářem a červenou dekou. pak tam byl kuchyňskej kout a pohovka a takový nějaký věci. Docela pěkný. ''Ehm, já sem Mikey'' ''Joo, ty seš ten princ coo? Wow. No já sem Gerard, ale můžeš mi říkat Gee, jo, můžeš spát na pohovce a koupelna je támhle vzadu.'' Gee bežel k lednici a začal něco vytahovat. ''Hele, Gee, můžu si udělat samich?'' ''Cože si chceš udělat?'' ''Samich'' ''Cože?'' ''No obloženej chleba'' '' Joo, ty myslíš sandwich.'' ''Jo, to myslim. '' vypadalo to že Mikeyho stojí hrozně moc námahy to vyslovit dobře. ''Jo, chci si udělat sand-wich.'' Gee po něm hodil šunku atd. a po chvíli oba seděli na pohovce a mlaskali a koukali do ohně...
''Eeh, Gerarde, co seš zač?'' ''No můj táta je pastíř ale vlastně to není můj táta von mě adoptoval...''
''A ty víš kdo sou tvý praví rodiče?''
Pokračování příště.....

Subtenant-X

10. září 2007 v 16:07 | Miki |  Subtenant
Gerard
Odměřeně a dost arogantně jsem Franka pozdravil. Nevím proč se mi to vrátilo, ta uvolněnost nejspíš plynula z alkoholu.
Začal mi vyprávět něco o tom, že ví proč se s náma stalo to co se stalo, poslouchal totiž za dveřma. A ano moje předtuchy se naplnily měl v tom prsty ten sráč. Věděl jsem, že se mi bude chtět pomstít a využije jakou koliv příležitost. Frank se ihned začal vyptávat na to za co to byla odplata. Dost arogantně jsem ho odbyl, aby se nestaral.
"Bylo to viagrou?" Položil mi otázku. Nejdřív jsem nechápal co myslí, pak mi to doteklo. Neuvěřitelně mě nasralo, že si o mě myslí, že jsem teplej a nebyl jsem snad? Netoužil jsem po něm, jo toužil, ale nedopustim aby to věděl. Nedopustim ze sebe udělat teplouše. Zase jsem byl na něho hnusnej a on se rozbrečel a mě došlo, že pro něj to něco znamenalo.
"Aha...Takže tys to bral vážně jo?" Optal jsem se nuceným znechuceným tónem. On přikývnul. A doprdele..
"Jo to včera co jsem ti řek, myslim vážně." Sakra on ke mně něco cítil a ty snad k němu ne Gerarde? Ne ne ne!!! Hádali se ve mně dva Gerardové a jeden měl pravdu, cítil jsem k němu spoustu citů, jen jsem se s tím nedokázal smířit a děsně jsem se na něho rozkřičel a vyhodil ze svého pokoje. S pláčem utekl.
Lehnul jsem si na postel a přemýšlel jsem. Snad dvě hodiny. Konečně jsem se rozhodnul udělat to co jsem měl už dávno.
Sešel jsem dolů a zaklepal jsem na dveře jeho pokoje a chtěl jsem se mu za všechno omluvit a řict mu, co k němu cítím. Nikdo mi ale neotevřel. Proto jsem vzal za kliku a odevřel, nikdo tam nebyl. Bylo tam prázdno. Zastavilo se mi sdrce a snad i dech. Spamatoval jsem se a došlo mi, že odjel. Najednou jsem cítil bezmoc a strašně jsem se nenáviděl, to kvůli mně zmizel a myslí si, že ho nesnášim.
Chtěl jsem ho jít hledat, nevěděl jsem ale kam a nejspíš jsem byl strašný zbabělec. Nešťastně jsme se odšoural k sobě do pokoje a pustil si muziku v domění, že zapomenu.
Nezapoměl jsem, tři dny jsem chodil jako tělo bez duše, s výčitkami svědomí, že za to můžu já. Já na něho byl hnusnej, já na něho křičel, já ho vyhnal. Mohl jsem za to já, že jsem se nedokázal vyrovnat s tím, že miluju kluka a toho koho jsem milovaj, jsem tím zranil.
Klapla schránka na dopisy a bílá obálka dopadla na koberec, došel jsem pro ni a zvedl ji. Stálo na ni Pan Gerard Way, bylo to tedy pro mě, zvláštní bylo, že mi to někdo poslal z Londýna, nikoho jsem tam neznal. Co to mělo znamenat?
Rostrhnul jsem obálku a z ní vypadnul popsaný papír, který jsem zvedl a četl co na něm stálo:
Ahoj Gerarde,
Víš, myslím, že by si to měl vědět, proto ti píšu.
Odjel jsem do Anglie, protože jsem si myslel, že zapomenu, že zapomenu na člověka, kterého miluju.
Chci aby si věděl, i když vím, že tě to nijak nepotěší a asi ani nebude zajímat, že si první člověk do kterého jsem se opravdově zamiloval.
Tady v Londýně je hesky, ale já si uvědomil, že mi hesky nebude nikdy a nikde, když nebudu s tebou. Asi tě nezajímají tyhle slova,ale já je někomu musel říct a tady není nikdo, kdo by mě poslouchal, proto ti to píšu a vím, že až to budeš číst, já už nebudu. Došel jsem k závěru, že já jsem tady na Zemi zbytečný, ba naopak, že jen těm keré miluju, dělám příkoří.
Chci abys to věděl, nikdo jiný se to totiž neodzví, nikoho kdo by se o mě zajímal nemám. Proto to říkám tobě, své jediné a zároveň nešťastné lásce.
Chci abys věděl, že tě miluju......
Teď půjdu a hodím ten dopis, píšu ho na heském mostě, a pak.....ty víš.....stejně jsem vždycky chtěl vědět jaké to je, umírat.....
Sbohen Gee a žij šťastně
Miluju tě
Frank
Když jsem to dočetl, dopis už byl uplně promočený mýma slzama. Byl jsem nešťastný, zničený, zlomený a zhnusený ze sebe, z toho, že jsem zavinil tohle a taky to, že si to vyčítal a přitom to byla jen a jen moje vina. Miloval jsem ho a nedokázal jsem mu to říct, naopak já ho zničil, jsem vrah to kvůli mně.
Kvůli mně se zabil, já jsem vrah.
Složil jsem dopis a se spostou výčitek jsem došel za město, kde byl útes. Sednul jsem si na kraj a přemýšlel.
Přemýšlel jsem nad tím, proč zrovna já, proč jsem si uvědomil a připustil to, že ho miluju až ve chvíli, kdy jsem ho zranil a stratil na vždy. Nezasloužím si být, měl bych se škvařit v pekle.
Jak je vůbec možné, že se kvůli mně mohl zabít, jsem odporný, jen tím, že jsem si to nepřiznal a nedokázal jsem se s tím smířit v čas.....
Vstal jsem a došel až na uplný kraj skály. V očích mě pálily slzy a jedna jediná mi ukápla a padala do té hluboké propasti, která mi připadala jako moje srdce. Tak prázdná, kamenná a opuštěná, dokáže pohltit a nevrátit, zničit, tak jako moje srdce.
Rozpřáhl jsem ruce, jako bych chtěl vzlétnout.
"Pro tebe Frankie, miluju tě." Zašeptal jsem, i když jsem věděl, že on už se to nedoví.
A pak už jen poslední krok a chvíli jsem si připadal jako pták.
Potom jen tma úleva a zapomění..................
The end
originál vyšel u mě themostbestmusic.blog.cz

Subtenant-IX

10. září 2007 v 16:06 | Miki |  Subtenant
Frank
Pomalu jsem přišel k Geemu a zatřásl jsem s ním, on rozlepil svoje úžasně zelený oči a podíval se na mě. Pak se kouknul vedle sebe a uviděl tu Paříš, bo jak se jmenuje a děsně se vyděsil, jako kdyby to byl pavouk, no mezi náma, já se mu nedivim.
Ta slepice na něj kvokala něco jako že včera se neodtahoval. Vypadal, že se snaží si vzpomenout co se dělo, já to taky nevěděl, teda částečně. Pak se naše pohledy setkali a v jeho očích zajiskřilo.
"Ten hajzl." To bylo všechno co řekl. Rychle se oblíknul a vyřítil se z pokoje, já tam zůstal stát jak tvrdý Y.
Rači jsem rychle vypadnul než na mě ty dvě něco skusily. Došel jsem si tam ještě na záchod a pak jesm chtěl jít domů. Ale z toho pokoje kde jsem ještě předchvílí byl, jzněli něčí hlasy.
"...děvčata to vám nikdy nezapomenu, ste báječný." Zrovna říkal nějakej mužskej hlas, mě byl povědomej, ale nějak jsem si nemohl spomenout komu patří.
"Sim tě Milane pro tebe bych udělala všechno, to víš ne...A vůbec co si jim do toho dal?" To byl hlas tý Avril co se motala fůrt kolem mě. Milan, teď mi to došlo, ten barman! To divný pití! Omg, on nám do toho něco dal. Přikrčil jsem se a poslouchal dál.
"Ale nějaký uspávací prášiky a děvčata porzor, taky viagru." Smál se ten hajzl hnusnej.
"No jo mě to bylo hned divný, že jsem je tu našli válet se po sobě. Asi už to nemohli vydržet." Teď se smála ta druhá. Já jsem se zhrozil toho co jsem vypil. Bože, tak proto jsem po něm toužil? Kvůli viagře? Ne, to bylo kvůli tomu, že ho miluju, vím to.
"A holky co ste s nima dělaly?" Vyptával se ten barman.
"Vlastně nic jen jsme je uvedly do toho stavu jek se vzbudili a to je všechno....spali, něšlo s nima něco dělat." Chichitala se jedna z barbín.
"Dívky, moc vám díky...Jako odplata se mi to zdá přespříliš dostačujcí. Pa holky...Já se teď du někam uklidit, páč si myslim, že Wayovi to dojde." Na nic jsem nečekal a vyrazil jsem z toho prokletýho baráku přímo domů.
Domů sem šel pomalu, přemýšlel jsem nad tím, jestli to mělo za příčinu viagra nebo něco jinýho. Došel jsem k závěru, že u mě to viagrou nebylo, ale co Gerard???
Doma nikdo nebyl, jenom Gerard. Šel jsem na jisto do jeho pokoje. Zaklepal jsem a on mi otevřel.
"Nazdar." Pozdravil mě a ta jeho odměřenost byla spátky. Nejspíš to bylo jinak než u mě.
"Víš co jsem teď slyšel?" Musel jsem mu to povědět, to o tom hajzlovi.
"No?" Prátáhl a čekal.
"Může za to ten barman, Milan....On nám do toho pití něco dal...A stěma dvěma courama byl domnuvený...Prý nějaká odplata." Všechno jsem mu to vyklopil, on poslouchal s kamenou tváří a drtil cigaretu co měl mezi prsty.
"Já to věděl, já věděl, že se mi ten hajzl pomstí. Myslel jsem si že v tom má prsty on." Byl dost nasranej a nepřítomě civěl do zdi, v očích vražedný výraz.
"Za co odplata?" Musel jsem se optat vrtalo mi to hlavou.
"Nestarej se to je moje věc...A navíc za to nemůžu." Byl dost nepříjemnej, šel z něho strach. Nebyl to ten Gerard ze včera, co mě tak něžně líbal.
"Bylo to viagrou?" Na to jsem se neměl ptát.
"A z čeho asi? Snad si nemyslíš, že bych byl buzerant a jel po tobě." Bylo to dost krutý a mě v očích začali pálit slzy. Rozbrečel jsem se jako malý dětsko, on se na mě podíval.
"Aha...Takže tys to bral vážně jo?" Přikývnul jsem.
"Jo to včera co jsem ti řek, myslim vážně." Musel jsem to říct, už to nešlo vydržet.
"No tak vypadni z mýho pokoje, já nehodlám trávit čas s teploušel. Já totiž nejsem buzna jako TY!" Děsně se rozkřičel a na poslední slovo si dal záležet. Otočil jsem se a s brekem vyběhnul z jeho pokoje. Byl jsem nešťastný po tom co mi říkal, vím bylo to asi kvůli těm vlivům, ale stejně to strašně bolelo. Doběhl jsem do podkroví a sbalil jsem si nejpotřebnější věci. Utekl jsem jako malý dítě.
Zastavil jsem se až na nádraží. Koupil jsem si lístek a odjel jsem na letiště. Za poslední prachy sem si koupil letenku do Londýna. Nevím proč, ale chtěl jsem tam, myslel jsem, že zapomenu.
Cestou letadlem, jsem přemýšlel, strašně jsem přemýšlel. Na nic jsem nepřišel, jen jsem brečel a brečel. Bylo mi úzko, nemohl jsem uvěřit tomu, že se takhle choval, včera byl, takový jiný, takový opravdový a dnes, zase ta bariéra. Asi jsem se v něm spletl.
Vylez jsem do chladného londýnského vzduchu, bylo tu hesky, ale pak mi došlo co tu vlastně dělám. Neměl jsem žádný peníze, nic. Mám být bezdomovec? Ne.....
Šel jsem až jsem dorazil na most, sedl jsem si na zábradlí vytáhl jsem papír a propisku a napsal jsem dopis. Hodil jsem ho do schránky. A šel jsem udělat to, co sem měl už dávno, to co bylo správné...

Subtenant-VIII

10. září 2007 v 16:06 | Miki |  Subtenant
Gerard
Nějak sem toho vola Trého odbyl a znuděně sem si prohlídnu co je tam za existence. Děs běs no.
Po chvíli se přivalil Quinn a Bertoslav s ním odcupital neznámo kam. A kurva, zůstal jsem sám s Frankem.
Snad poprvé za svůj život jsem byl rád, že vidim svého bratra, radost byla, ale jen předčasná.
Táhnul s sebou nějakou kost. Představil ji jako svoji holku Alicii a zase zmizeli tancovat.
Kurva zase jsem byl sám s Frankem.
Najednou jsem v davu uviděl Elizu a tak mě nenapadlo nic jinýho než Franka pozvat k baru na skleničku. U baru mě čekal šok, nedal jsem to na sobě znát, ale byl jsem překvapenej. Barmana dělal náš milý Míla.
Milan se vždy kamarádil s těma pindama od nás ze školy. Byl.....no jak bych to řekl...divnej, ale jinak než já, mě nikdo, teda s vyjímnou Berta, neměl rád, to jeho zase jo, kluci teda né, ale holky ho milovali, jako kamaráda.
Mě nesnášel, nevim proč, já mu nikdy nic neudělal. Nemůžu za to, že se na ráz stalo takovejch věcí.
Kdysi, on byl na záchodě, myl si ruce u umyvadla a já tam vtrhnul, potřeboval jsem si umýt obličej od toho, jak mě kluci zmlátili, no a jak jsem pospíchal tak jsem do něho vrazil a oba jsme spadli na zem. Já ležel na něm a vypadalo to asi hodně srandovně. Nejhorší bylo, že tam přišli ti kluci co mě zbili a vyložili si to tak, jako že sme dvě buzny. Od tý doby už vůbec nikdo nepochyboval o mý orientaci a o jeho taky ne, páč nikdy neměl holku. Stalo se to kdysi, ale on mě pořád nenáviděl a vždy, když mě viděl, mlel něco o odplatě.
Neska ne, asi proto, že jsem byl s Frankem. Objednal jsem pití a pak další, no pomalu mi to začalo lézt do hlavy a já začínal pociťovat to jak se opíjim. No jo moc toho nesnesu,ale byl jsem rád, ta bariéra, která byla mezi mnou a Frankem opadla. Dozvěděl jsem se o něm strašně moc věcí, bylo to jako bych ho znal věky. Něco mě k němu táhlo.
Pak se tam objevili ty teplý dvojčata a něco na nás zkoušeli, kryplové, nějak jsem je odpálkoval a my zase kecali a pili.
Pak jsem vypil jednu skleničku ve který, i přez moji opici, jsem poznal, že to whiski nebyla. Pořádně to se mnou zamávalo. A Frank zrovna někam odešel. Musel jsem jít do koupelny se trochu spamatovat studenou vodou.
Když jsem vešel do koupelny zjistil jsem, že Frankie tam mířil taky.
Najednou se mě zmocinil chtíč, chtíč jakej sem nikdy nezažil, chtěl jsem kluka, Franka. Přistoupil jsem těsně k němu a dal mu ruce na boky. Vypadal vyděšeně, ale potěšeně. Nedokázal jsem to v sobě potlačit, chtěl jsem to už dávno a teď to bylo silnější než já. Políbil jsem ho. On se odtáhnul a koktal něco ve smyslu co to bylo. Řekl jsem mu to, řekl jsem mu že po něm toužím hned od začátku, vypadal, že mu to nejde na rozum, pak mě překvapil, řekl, že on taky.
Nějakým záhadným způsobem, co mi není znám, jsme se ocitli v nějaké ložnici. Přitisknul jsem ho na stěnu a hladil jsem ho všude možně, bylo to divný, ale heský. Potom jsem ho hodil na postel a přilehnul jsem si k němu. Nějak jsem z něho sundal tričko a děsně mě překvapily všechny ty jeho kérky. Znovu jsem ho políbil a najednou jsem ucítil něco tvrdého na mém stehně, musel jsem se pro sebe usmát. Taky jsem měl jistý "problém" v kalhotech, doufal jsem a přál si, že mi s tím pomůže. Líbal jsem ho proto všude kde se dalo a potom............
Někdo se mnout třásl, rozlepil jsem oči a viděl nad sebou Franka. Vedle mě bylo něco, něco blonďatýho v čem jsem poznal Paris. Leknul jsem se a vyskočil z postele jako by tam byl obrovskej pavouk.
"Ale milášku, včera si se takhle neodtahoval." Zhrozil jsem se co sem včera prováděl, pak jsem se zase podíval na Franka. Doteklo mi to, já tu byl původně s ním a pak?
"Ten hajzl." Řekl jsem, rychle sem se oblíknul a vypadnul jsem bez vysvětlení z toho pokoje. Frank vypadal, že vážně nic nechápe. Za to já to dobře chápal, ta svině nám něco dala do pití, to něco po čem se mi zatočila hlava. Hajzl. Klek jsem v duchu a všude ho hledal, nikde ale nebyl, slehla se po něm zem.
Bylo mi na nic a rači jsem šel domů, na Franka jsem uplně zapoměl.
Po cestě jsem přemýšlel co za utrejch nám to dal. Uspávadlo? Viagru? Něco na vymazání paměti? Podle toho, že jsem ho znal, sem si myslel, že při nejmenším všechno.
Dama jsem se vykoupal a zalelz jsem do svýho pokoje, matka prozměnu zase nebyla doma.
Asi za půl hodiny mi někdo zaklepal na dveře pokoje, otevřel jsem a v nich stál Frank.

Subtenant-VII

10. září 2007 v 16:05 | Miki |  Subtenant
Frank
Celý druhý den proběhl celkem dobře sice mě Gerardova matka pěkně lezla na nervi, ale překonal jsem to a vydržel. A musim uzant, že snídani udělala báječnou. Když se Gerard přišel najíst, vypadal nevrle, on tak vypadá vlastně pořád.
Po snídani jsem rači zalelz a dál sháněl práci a poslouchal muziku. Bylo to lepší než se vybavovat s paní Wayovou.
Asi v půl šestý jsem se začal chystat na párty, šel jsem tam jenom kvůli Gerardovi.
Na sebe jsem si vzal něco o čem jsem si myslel, že mi nejvíc sluší. Docelal mě překvapilo, že sem se tak upravoval, dokonce jsem si udělal linky. Jako kdybych chtěl na někoho zapůsobit.
Kolem šestý přišel Gerard, děsně mu to slušelo a tak jsem mu to řekl dřív, než sem si stačil uvědomit, že to možná není vhodný. Vypadal ale, že ho to potěšilo. Mě to přišlo trochu líto, že on nic neřekne, ale co jsem čekal, žé? Nejspíš to na mě bylo vidět a on si toho všiml a taky mě pochválil, moc mě to potěšilo, protože i přez tu odměřenost to znělo upřímně. Ale asi jsem si to jen namlouval.
Pak jsem konečně vyšli a zamířili pro Berta.
Mezi náma začo bejt takový to blbý ticho a tak jsem musel něco říct.
"A hele není to blbý, že tam jdu, když vlastně nikoho neznám??? Teda mimo tebe.. i když..." Zarazil jsem se, protože mi došlo, že jeho vlastně taky vůbec neznám a moc mě to mrzelo, chtěl bych o něm něco vědět. On to jenom nějak odbyl a mě došlo, že mi o sobě asi nic nepoví. Mrzelo mě to.
Když se k nám připojil Bert už to bylo lepší, už nebylo to ticho. Vypadal hovornější a takový vyrovnanější než Gerard.
Přesně v sedum jsme dorazili k baráku toho chlápka co to pořádal. Už tam zněla hudba a bylo tam spousta lidí.
U dveří jsme potkali takovou odpornou bloncku, co měla na fasádě aspoň dvě kila make-upu a děsně divně pokukovala po Gerardovi. A ani nevím proč, ale mě to strašně vadilo, přišlo mi to skoro jako kdybych žárlil. Ne ne to není možný proč bych na něho měl žárlit??
Nejspíš v obýváku, jsme narazili na celkem malýho chlápka, teda asi byl větší než já, ale né o moc a vypadal, jak bych to řek, jako děsnej perverzák, díval se na nás jako pedofil na svou kořist.
"nazdar Way, tak co vypustil si toho svýho Krakena?? A co je todle?? Tvůj chlapec?" No pozdravil vážně zajímavě tim krakenem asi myslel Berta, asi. A na mě se díval a pak mrknul na Gerarda takovým šibalským způsobem. Mě překvapilo, že mi vůbec nevadilo, že mě považoval za jeho přítele. Proč mě, ale považoval za Gerardova přítele? Gerard žeby...? Ne to ne. A já? Proč mi to nevadilo?
"Hele sklapni Tré, to je Frank náš podnájemník a jak mi můj brtr řek měli sme někoho přivíst, tak sme vzali jeho." Tak teda Tré, to byl ten co mu ten barák patřil, došlomi to, to jeho divný jmého jsem si pamatoval.
Byla tam spousta lidí, takový samý zajímavý existence a o holkách nemluvě, takový....pipiny, nemůžu si pomoct. Taky tam byla jedna černá huba co si řikala padesát centů, jak mi proszradil Bert, zajímavá společnost, docela rozdílná, ale žádná taková, aby mě zaujala. Pak Bert odešel s klukem který se jmenoval Quinn, vypadalo to jako by se shledali ztracený kámoši. Zůstal jsem s Gerardem.
Najednou se tam přiřítil Mikey s nějakou holkou.
"Ahoj hoši sem vám chtěl ukázat Alicii, moji holku." Nadšeně nám představil celkem sympatickou a heskou dívku.
"Hmm Gerard, nepovedený bratr, tady Mikeyho a todle je Frank." Řekl Gerard bez výrazu.
"Ahoj." Hlesla Alicia.
"No mi zase dem tak čus kluci." A pelášili spolu tancovat.
Zase jsem byl s Gerardem sám.
"Pojď pudem se něčeho napít, tady k baru." To bych od Gerarda nečekal, zenělo to jako by mě zval.
"Jo tak já rád." Přišli jsme k baru a tam byl takovej hrozně vysokej kluk, kerý se nám hned představil jako Milan ( neptejte se mě jak jsem na tohle přišlaXD).
"Co si dáte pánové?" Zněl strašně slušně a takovej no, vypadal že mezi tydle lidi rozhodně nepatří. Na barmana se mi vůbec nehodil.
"Whiski s ledem, dvě." Objednal Gerard. "Doufám, že to piješ." Ještě dodal, já jen přikývl. Ten barman nám nalil a pořád tak divně na nás koukal. Jako by si myslel, že sme nějaký buzici. Vážně divnej. S Gerardem jsme pili a pili a on vypadal, že asi moc nesnese, ale mě to nevadilo proteže, když byl přiopilej, tak se konečně se mnou začal pořádně bavit. Dozvěděl jsem se spoustu věcí, jakou má rád muziku, co se mu líbí co má rád, co studuje. Přišlo mi jako bych ho znal celý svůj život. Měli jsme hodně věcí společných.
Najednou se tam objevili takový dva....kluci??? To jsem vážně nepoznal, jestli to jsou hnusný a úchylný kluci, nebo eště hnusnější holky. To jedno stvoření mělo takový divný vlasy kerý budili dojmem čarodějnice a na sobě to mělo takový holčičí hadry. To druhý mělo děsně hnusný dredy a hodry jak skejťák.
"To sou teplý bratři Kaulitzovi." Nahnul se ke mně Gee.
"A jako, takže to sou kluci jo??? Já že to nepoznal." Řekl jsem se smíchem, taky sem měl už docela připito.
"To nevim, ale tvrdí se to o nich." Smál se Gerard. Teď mi s ním bylo vážně úžasně.
Pak ty, v uvozovkách, kluci k nám přišli a začali, nebo s píš chtěli s náma flirtovat a nebo snad něco víc. Zvedal se mi žaludek.
"Ale no tak Gee, dej si říct, mě neodolá nikdo." Dotíral ten, který se jmenoval Bill. Muluvil děsně lámaně, bylo poznat, že je němec.
"No tak to asi budu průkopník, deBille." Uchechtl se Gee.
Na mě se zase sápal ten s dredama. Brrrr.
"Hele Tomíčku, nech tady Franka na pokoji a dejsi ty i ten tvůj úchylnej bráška vodchod." Zastal se mě Gerard.
"No nic, tak si tu buďte sami a myslim, že mě nemusíš řikat, že sem úchylnej, je vidět, že tady s tim..." ukázal na mě "...něco máš." Řekl afektovaným teplím hlasem Bill a odešel společně se svým dvojčetem.
Docela mě překvapilo, že se ani Gee nebránil tomu co ten idiot řekl, nejspíš to bylo alkoholem, nebo se s ním jen nechtěl zahazovat.
Pak jsme dál pili a Gee už byl vážně dost opilej, já taky, ale né tak, abych si nevšimnul, že ten barman nám dal skleničky i když jsme si o to neřekli. A nebyla to Whiski, chutnalo to jinak. Trochu se mi z toho zamotala hlava a tak jsem šel do koupelny, opláchnout si obličej. Najednou se dveře za mnou otevřeli a tam stál Gerard. Ve tváři zvláštní výraz. Otočil jsem se k němu čelem a on ke mně přišel celkem pevným krokem, i když byl vopilej, stál u mě tak blízko, že jsme se skoro dotýkali, ne on se mě dotýkal!!! Dal mi ruce na boky a pak se přiblížil svými rty na ty moje a políbil mě. Byl jsem v šoku z toho co udělal a taky z toho, jak velký hejno motýlků v břiše jsem měla, že se mi to líbilo. Odtáhnul jsem se od něj a jen jsem na něho zíral.
"Co-co...p-proč?" Koktal jsem.
"Chtěl jsem to už od první chvíle, co jsem tě spatřil, Frankie, jen jsem si to nechtěl připustit." Já jsem tomu nemohl uvěřit, myslel jsem si, že za to může ten alkohol. Pak mi došlo, že já to chtěl steně jako on, od první chvíle co jsem ho uviděl.
Ani nevím jak, ale ocitli jsme se v ložnici a vášnivě jsme se libali. Přitiskl mě ke stěně a pomalu po mě jezdil rukama, muselo to vypadat komicky, protože sme byli vážně nametený. Pak mě hodil na postel a p řilehnul si ke mně, svlíknul mi bez menších problému tričko a začal obdivovat moje tetovaní. Znovu mě políbil, bylo to silné, toužil jsem po něm a myslím, že to poznal i on, musel to cíti na svém stehně. Líbal mě na krku na břiše, všude a pak.....
Probral jsem se na zemi, bolela mě hlava byl jsem jen v boxerkách a ponožkách a co bylo nejhorší kolem mě byla omotaná holka, ta Avril. Zděsil jsem se co se stalo a rychle se vyprostil z jejího sevření. Měl jsem okono, ale pamatoval jsem si, že sem tu původně vůbec s holkou nebyl, byl jsem tu s....GERARDEM! Pamatoval jsem si jak mě líbal, ale pak vůbec nic, vokono.
Kouknul jsem se na postel, tam ležel Gerard a kolem krku mu vysela ta slepice co sme jí potkali hned u dveří, myslim, že Bert říkal , že se jmenuje Paříž, nebo tak nějak.
Kurva co se dělo???????

Proč sem to neřek? 6

7. září 2007 v 9:22 | plceeek |  Proč jsem to neřek?
Gee´s pov
Tak sem teda vyrazil. Moc sem neviděl na cestu,přece jenom bylo půl pátý ráno,ještě byla tma. Foukal chladný vítr,a tak sem se víc zachumlal do podzimní bundy. Konečně jsem dorazil k obchodu. Naštěstí tam mají otevřeno pořád. Šel jsem teda dovnitř,vzal sem si košík a pár věcí sem dal do košíku a šel jsem k pokladně. Když jsem zaplatil,vyšel sem ven. Mezitím se ještě víc ochladilo,a mě byla pěkná zima. Všude byla tma..z tý mam trošku strach. Šel jsem,a pak už si pamatuju jenom dvě žlutý světla který se ke mně blíží..srazilo mě auto,ležel jsem v bezvědomí na ulici. Už sem jenom slyšel jak to auto odjíždí a mě tam nechalo ležet. Pak už sem slyšel jenom hluk sanitky..
Frank´s pov
Seděl jsem teda v obýváku a přepínal na televizi různý programy,nic nedávali. Čekal jsem na Geeho až se vrátí. Pak zazvonil telefon..nevěděl jsem jestli to mam zvednout,přece to není muj dům takže ani muj telefon,ale nakonec sem zvednul sluchátko.
,,Halo?´´
,,Dobrý den,vy znáte pana Gerarda Waye?´´
,,Jo,děje se něco?´´
,,Srazilo ho auto a je v nemocnici,jestli chcete podrobněší informace,přijďtě.´´
,,Počkejte! To..´´ tůt-tůt..zavěsil.Tohle nesnášim,dycky když někdo volá z nemocnice hned zavěsí.Musim si to všechno srovnat v hlavě.Gee je v nemocnici..Srazilo ho auto..Kurva! Rozbrečel jsem se jak malý dítě. Hodil sem na sebe bundu a běžel jsem co nejrychlejš sem mohl k nemocnici. Dorazil jsem celej udejchanej,pořád mi tekly slzy.Šel jsem k prvnímu doktorovi kterýho jsem potkal. ,,Jak je na tom Gerard Way?´´ ,,Leží v pokoji číslo 454,můžete ho navštívit,ale potřebuje hlavně klid a ticho! Už jsme ho stabilizovali,ale ještě je možný,že se mu zastaví srdce...´´ Sakra! Na nic sem nečekal a rozběh sem se k pokoji číslo 454. Gee tam ležel,byly do něj napíchaný různý hadičky,všude pípali přístroje a on se nehejbal,byl v bezvědomí. Při tom pohledu na něj,jak tam bezvládně leží,sem se rozbrečel víc. Sednul jsem si k němu a chytnul jsem ho za ruku..byla chladná,bez života. Seděl jsem tam tak asi 3 hodiny,a koukal jsem na něj,pořád mi tekli slzy,ale pak.. tůůůůůůůůůůů..nadskočil jsem a letěl sem pro doktory. Rychle ho někam odváželi,a já sem jenom seděl na lavičce na chodbě nemocnice. Brečel jsem,a pak sem si řek že by bylo dobrý zavolat Mikeymu. Vytáh sem mobil,na ploše byla moje a Geeho fotka..tady se krásně usmívá,je šťastnej..kurva proč! Vytočil jsem Mikeyho číslo. ,,No co je Fee?´´ Fee..tak mi říká jenom Gee. ,,Ví-š Mikey..Gerarda srazilo a-auto. Leží v nemocnici..´´ chvíli se z telefonu nic neozejvalo. Pak to Mikey položil,a zachvíli už byl u mě. Sednul si vedle mě,z očí mu tekly prameny slz. ,,Franku kde je,co s nim je?´´ řek roztřesenym hlasem.
Mikey´s pov
Bylo něco po půl osmý ráno,Ben už byl v kuchyni a snídal,a já sem seděl a nevěděl co dělat. Prostě nuda..pak mi zazvonil mobil. Frank. Zvednul sem to. ,,No co je Fee?´´ Fee? Proč sem mu řek Fee? Ani nevim..tak mu řikal jenom Gerard. ,,Ví-š Mikey..Gerarda srazilo a-auto. Leží v nemocnici..´´ Když mi to řek,myslel sem že si dělá srandu nebo co. Ale podle jeho ubrečenýho hlasu asi ne. Cítil jsem se prázndej..jako by mi někdo vzal něco,co zaplnilo tu prázdnotu v mim srdci..pak sem to položil a rychle sem běžel do nemocnice. Frank tam seděl a brečel. Sednul jsem si vedle něj.. ,,Franku kde je,co s nim je?´´ řek sem,měl sem roztřesenej hlas..tekly mě slzy. ,,On..za-stavilo se mu srdce..´´ dál už nic neřikal,a jenom brečel. Já tam seděl,a brečel jsem taky..čekali jsme na doktora,a oba sme doufali že řekne že Gee je v pořádku a že ho zejtra pustí domů..